Tam na věži novoměstské


1)  Tam na věži novoměstské

bydlení je tuze hezké

bydlela tam Baruška,

hlásníkova dceruška.

Byla panna jako kvítek

útlých boků štíhlých lýtek,

inu jako v obrázku

stvořená jen pro lásku


2) Mládencové z celé čtvrti

milovali ji až k smrti,

každou noc ti širháci

dělali jí kasaci.

Házela jim z výšin ptačích

krásné květy v kořenáčích

za tu jejich zábavu

z věže rovnou na hlavu


3) Měla svého mládenečka,

který jí vklouzl do srdéčka,

když šla jednou po ranní

od Ignáce z kázání.

Vždy když hlásný dvanáct troubil

mládenec se s pannou snoubil,

v komůrce s ní poseděl,

aby hlásný nevěděl.


4) Starý hlásný to však tušil,

proto  pytel na ně ušil,

vyčíhal si mládence,

když se loudil k panence.

Místo dvanáct troubil deset,

mládenec si ani nesed,

když mu za ty móresy

hlásný krákal pačesy.


5) Milenci v svém velkém bolu

chtěli skočit z věže dolů,

ala ta věž od oka

zdála se jim vysoká.

Zřeli když vše uvážili,

že by si moc ublížili.

Proto co jim stačil dech

sběhli dolů po schodech.


6) Hlásný, že byl na dech krátký,

volal aby šli hned zpátky,

že je dolů nespustí,

že jim to radš odpustí.

Mládenci dal pannu krásnou

a s ní i tu troubu hlásnou.

S milostivou dispensí

odešel pak na penzi


7) Kde je jaro, kde je mládí

čápi stanou vždycky rádi.

Proto paní Barušku

vzali sobě na mušku.

Tam na věži novoměstské

bydlení je tuze hezké,

tam se nikdy nelení

v lásce ani troubení.


8) Mladý hlásný vytrubuje

a potom se pomiluje

se svou mladou ženuškou

boubelatou Baruškou.