S blížícími se Vánocemi, opět po roce, pomalu a jistě, oprašujeme koledy.  Asi těžko bychom si dovedli přestavit Vánoce bez radostného zpěvu koled. Kdybychom sestavili jejich žebříček tak, zřejmě první tři místa vypadají takto:

 

1. Narodil se Kristus Pán

2. Nesem vám noviny,

3. Chtíc aby spal

 

Vždycky během Vánoc, moje maminka vzpomíná, jak se za jejího mládí v jejich vesnici zpívala koleda Tichounce noc se skláněla. Několikrát jsem se ji neúspěšně pokoušel nalézt, byť jsem ji dobře znal a netušil to. Už je to nějakou dobu co se mi dostala do rukou stará modlitební knížka Cesta k věčné spáse (Modlitby a duchovní zpěvy pro katolickou mládež na školách obecných a občanských v brněnské diecési – sestavil Karel Eichler). Zde se mi opravdu tuto koledu podařilo nalézt a byl jsem překvapený, když jsem u ní nalezl dodatek Dříve: Chtíc, aby spal. Ano, ta neznámá koleda byla vlastně jednou z nejznámějších, jen jeden z jejich textů, který vznikl až v roce 1908, byl zapomenut. Podobně jsem v této knížce nalezl text pro Nesem vám noviny a menší odlišnosti oproti obvyklému textu zde nese i píseň Narodil se Kristus Pán. Tyto tři texty bych tu rád postupně uvedl.

 

Tichounce noc se skláněla (Ukolébavka)

Slova J. P. 1908 – Nápěv u Šteyera 1683 (Chtíc, aby spal)

 

1. Tichounce noc se skláněla a nesla sen.

K Betlému šla v stáj hleděla, div zřela ten:

V jesličkách tam jest boží Syn, náš spasitel.

Vesmíru Král a Hospodin v nich lože měl.

 

2. Maria k nim se naklání, jak růže květ.

Písničkou chví mu k uspání se její ret.

Slaďounce zní té písně hlas, jak včelek roj.

Líbezný jest jak luny jas, jak svěží zdroj.

 

3. Zavříti rač již očka svá, ó Pane můj.

Nad tebou bdí hle matka tvá, jí důvěřuj.

Nahradit chce ti láskou svou, cos zanechal.

Blaženost, čest, slast nebeskou, jižs věčně plál.

 

4.  Nad slunce jest tvé slávy trůn, tam v nebesích.

K poctě tvé hlasy zlatých strun, zní ve plesích.

Andělů tam ti sloužit sbor, ždá uctivě.

Na pokyn tvůj se jejich zor, pne dychtivě.

 

5. Brvou jen svou když pokyneš, svět povstává.

Kdykoli však jen prstem hneš, zas skonává.

Po vůli tvé bouř burácí, až chví se zem.

Povelíš jen, mír navrací, se sladký všem.

 

6. Za všecko to jen jesličky, tě chovají.

Vroucně jen rty tvé matičky, tě líbají.

Snoubenec můj, stráž bedlivá dbí nad snem tvým.

Osel a vůl tě zahřívá, jen dechem svým.

 

7. Blaze ti přec, zde dokud dlíš, ač v chudobě.

Za krátký čas tě bude kříž, nést na sobě.

Srdéčko tvé žal prohlodá, žal ukrutný.

Údy tvé, ach, pak rozbodá kat urputný.

 

8. Všecko to však ti nevadí, žal ani strast.

Lásky tě žár sem přivádí, v tu bolu vlast.

Pro lidi smrt chceš podstoupit a umříti.

Mukami chceš je vykoupit a spasiti.

 

9. Posilni se snem v loktech mých, mé robátko.

O luzích sni svých v nebesích, mé poupátko.

Posilni teď se k útrapám, i k bolesti.

Ze kterých dlaň tvá milá k nám, ráj vypěstí.

 

10. Na matku svou zrak upírá, Syn předrahý.

Očička až mu zavírá, sen přeblahý.

O nebi sní, sní o kráse, zří anděly.

V jejichžto sbor spět ke spáse, nám povelí.