Slavkov u Brna, 25. října 1930

Rozhovor mezi dvěma staršími sousedy v jednom slavkovském hostinci

 

A: Jak se máte fčíl na podzim?
B: Rači se ani neptéte! Dřu se od rána do noce a nestačím platit na berním dáňku. Hrom do teho uhoť 

A:  Že mluvíte, takové magnáš, které neví s penězama co ďelat! Já to dycky říkám, že by se mňelo zebrat tem, co tag naříkajó.

B: Naříkajó. Dyť se už nemožu na tó nespravedlivosť na sfjeťe dívat.

A: Jakó nespravedlnosť ?

B: Ale fšelijakó. Co vám budu povidat!   Poďvéte se na tó politiku gde chcete!  Človjek by se uzlobíl.

A: Nesmíte byt tag ubrečené!  Pudete za chfílu na svaďbu a budete se mňet jak sfaté v nebi.

B: A že mňe to bude stát hříšný grécary, to je nic, to je vosk? S práznó tam přece nemožete přiit. Nejaké ten talířek, a bude hneť sto korun pryč.

A: Ja, ja, to je pravda, a keho si tá Fánka bere?

B: Ale jakýhosi montéra z Brna, je pré tam v elektrárni. Uďelá to ďefčisko ščestí s takovém hodném, spořádaném chlapem.

A: A gde budó zdafky?

B: Snáď na radnici v Brňe a hostina bude néspíš u nevjesty.

A: Esli pag je taky pozvete na tó véstavu slafkovskó?

B. Dobře, že ste mňe to připomňél. A gdy to bude?

A: Sám nevím gdy. No, myslím, až budó škole volný. Gde by se s tem ináč hli!

B: Enom aby bylo pjekňe! Vyďelat, nevyďelajó, ale chraň Buh dluhy! To tí lidí, co sem přindó  buhviotkuť, ani nevijó, jag budeme fšecí roztahovat šrajtofle, abyzme tem Francózom ukázali co a jak.

A:  Škoda, že se teho ten centrální nedočkál.

B: A gde je fčíl tá jeho pani? Já sem ju už dlóho neviďel.

A: F Praze? Na mó dušu nevím. Ale zapomínáme pit. Hospodo, ešče jednu!

B: Nate sklinku, mňe taky! Ale pag už ani hni! Musim dom.