Pro vás, kdo se zajímáte o kroje sem vkládám úryvek z kapitoly o krojích na Moravě z Lidové čítanky moravské vydané zřejmě v roce 1907. Vybral jsem část, kde se mimo jiné  píše o krojích v okolí Brna.

Kroje popisuje etnograf Josef Klvaňa:

Z krojů okolí brněnského zachovaly se tu a tam ještě zbytky. Na „zeleném trhu“ brněnském dosud hojně Líšenaček se objevuje v neděli ve velkých šátcích a četných zvonovitých sukních. V Troubsku a Ořechovičkách hlavně při slavnostech vlivem paní Bakešové mnoho krojového se udrželo. Na vysočině drahanské a ke Slavkovu kroj juž zanikl dávno a jen ke Slovákům udržuje se v t. zv. hanáckých osadách západně od Kobylí a kolem Klobúk u Brna.

Mužští na Brněnsku nosívali žluté nebo černé koženky, často červené, někdy modré kordulky a sice dosti dlouhé, skorem jak nosily se ve století osmnáctém, a kabátce temně modré s velkými mosaznými knoflíky. Klobouky byly tu nadmíru široké a housenkami zdobeny. Někdy i na jedné straně „na guráš“ , t. j. se zvednutou stříškou. V zimě nosívaly se vydrovice vysoké.

Ženské mívaly na svátek bílé fěrtochy (sukně), vystřižené „spenzly“ s rukávy u ramen širokými a šůsky vzadu, na hlavě šátek na babku a přes něj ještě bílou dírkovaně vyšitou „šatu“. Děvčata oblékala do parády červené sukně hedvábné se zeleným neširokým lemem, zástěrky rovněž hedvábné, kordulky damaškové vykrojené, rukávce s oboječkem pěkně varhánkovaným. Šátek byl uvázaný na malé záušnice.

Spenzly (kacabajky) se záhybovitými odstálými šůsky a četné sukně udržely se dosud skoro až ke Slavkovu.

 

 

Ke Klobúkám a východně od Hustopeče začíná se pestřiti onen kroj, který se zachoval dosud u t. zv. hanáckých Slováků kolem Kobylí a Vel. Pavlovic. Hanáčtí Slováci mluví po slovácku, ale nosí se po „hanácku“ t. j. jinak sousední Slováci. Kolem Ždánic mluví se však hanácky (n př. bodó, dlóhé) a kroj v Ostrovánkách jest takový jak v blízkých slovácky mluvících Stražovicích nebo Stavěšicích, také „hanácký“ .

Za dřívějších dob nosívali tu mužští všude koženky a černé nebo modré z předu šňůrečkované kordulky. Ale dnes skoro všude již ovládly látkové nohavice a vesty i lajble s čamarovitým zapínáním. Nohavice na jihu nosí se do bot, na severu přes boty. V zimě mívají  na jihu ještě dosti často kožich bílý, velice dlouhý, vzadu vyšitý, na severu, jako blízkém Kyjovsku, hnědý podobně střižený. Haleny už vymizely. Klobouk má mládež všude velice vyzdobený housenkami červenobílými a k vrchu i ozdobnými špendlíky. Na jižní části zdobí jej „kosárky“ nebo „štrosy“. V zimě pokrývají hlavu beranicí černou místo někdejších vysokých „šopovic“ z tchoře nebo vydry.

Kroj ženský připomíná kordulkou hluboce vystřiženou a širokým nabíraným obojkem (obršlákem) svých rukávců, ba na severu i vázáním „tureckého“ šátku  na pravý oděv Hanaček.

Pěkně slušívaly za stara ženským čižmičky, mnohem lépe než dnešní vysoké šněrovací střevíce. Také rubáč s oplečím ustoupil obyčejným košilím skoro všude. Sukní spodních velice vyžehlených mají hlavně děvčata mnoho na sobě, jako na Brněnsku, nahoru buď všední kanafasky nebo nedělní parádní hedvábné nebo aksamitové černé, místo dřívějších „bavlnek“ nebo „sukenic“ černých, zelených nebo modrých. Zástěra, tu „fěrtochem“ zvaná, bývá nyní ovšem též hedvábná krajkami nebo „portami“ lemovaná.

I rukávce, druhdy se širokými baňatými rukávy, nyní se vytrácejí. Kordulky, druhdy soukenné nebo atlasové, bývají nyní aksamitové a kol hlubokého výstřihu pentličkami nabíranými zdobení, v předu i vzadu  pestře vyšité. Místo dřívějších lajblů  soukenných a marýnek s rukávy nahoře širokými nosí se nyní přilehlé kacabajky z hedvábí a sametu a děvčata, mající místo starodávného šátku na záušnice pouze šáteček hedvábný pod bradu, podobající se dosti děvčatům na Plzeňsku nynějším svým oblekem. Šátků na křídlaté „záušnice“ juž skorem neuvidíš. V severní části váže se častěji ještě turecký šátek „na rožky“ . Kožíškem se chrání hlavně starší ženy od zimy; mají je kratičké, střážnickým suknem obšité, na prsou a u ruk beránčinou zdobené, vzadu se stojatými šůsky. Nevěsta a „stárky“, t. j.  první děvčata pro „hody“ zvolená, tančí ještě dosti často, hlavně v jižní části „ve věncích“ z kvítí krámského a třásní i zrcádek a s velkým „kotoučem“ různých hedvábných pentlí na temeni hlavy.