1. posvátný jazyk západní Církve
2. symbol jednoty katolické církve
3. jazyk mnoha světců a mučedníků
4. neměnná, není vystavena významovým posunům

 

Všechny toto body charakterizují latinu, jazyk katolické církve. Přestože v dnešní době dává většina věřících přednost modlitbě v mateřském jazyce, na latinu by se nemělo úplně zapomínat a každý by měl znát latinsky alespoň ty nejzákladnější modlitby. K tomu bych rád tímto povzbudil, už i s ohledem na blížící se setkání mládeže se Svatým otcem v Madridu. Zde se setkají věřící z celého světa a právě zde latina jistě přijde ke slovu.

Před třemi lety jsem se účastnil festivalu mládeže v Medjugorji. Bylo zde asi 50 tisíc účastníků z 50 zemí světa. Modlitby sice probíhaly ve více jazycích, ale latina zde převládala. Stáli jsme tu vedle sebe Češi, Němci, Španělé, Chorvati, Francouzi i jiní a pronášeli modlitbu jedním jazykem, jako by mezi námi neexistovala žádná jazyková bariéra.  Už předtím jsem znal několik modliteb v latině, ale až tady jsem si uvědomil, jaký to má význam.

Učit se modlitby v latině není nijak složité. Výslovnost má několik jednoduchých pravidel a navíc spousta latinských slov pronikla i do češtiny.

Takže učme se modlitby latinsky. Zvlášť pro vás, co se chystáte do Madridu, by to měl být téměř povinný mimoškolní předmět ;-)

 

Na závěr ještě přidávám latinskou výslovnost a v pdf příloze několik modliteb. V jednom sloupci česky a hned vedle ve sloupci latinsky.

Výslovnost:

Samohlásky

Vyslovují se stejně jako v češtině, jen písmeno i se čte před samohláskou jako j, např. iudex čteno judex. Písmeno j je původem ze 16. století, dříve v abecedě nebylo.

Délku označujeme vodorovnou čárou nad samohláskou (ā). Toto označení se ale používá jen pro výukové účely.

Dvojhlásky

ae nebo oe se vyslovují jako é, např. poena čteno péna. Není tomu tak, ale v případě, kdy je nad písmenem e čárka nebo dvě tečky (aē, aë, oē, oë). Takto je upozorněno na fakt, že nejde o dvojhlásku, ale dvě samostatné samohlásky, které patří do dvou různých slabik.

Souhlásky

Římané vyslovovali původně každé c jako c, ale od 5. stol. n. l. se ustálila výslovnost c před samohláskami e, i, y a dvojhláskami ae, oe, zátímco v jiných případech se mění v k (např. corpus čteno korpus).

Souhláska q se vyskytuje jen ve spojení se samohláskou u a vyslovují se spolu jako kv, např. aqua čteno akva.

Souhláska s se mezi dvěma samohláskami, potažmo i dvojhláskou, nebo mezi samohláskaou a souhláskou m, n, r vyslovuje jako z (např. Caesar čteno cézar, rosa čteno roza, census čteno cenzus).

Pokud za souhláskou t nalezneme skupinu samohlásek iu, ia, ie, nebo io, vyslovuje se t jako c, např. ratio čteno racio.

Slabiky di, ti, ni se vyslovují tvrdě.

Přízvuk

Dvojslabičná slova mají přízvuk na předposlední slabice. Trojslabičná a víceslabičná slova mají přízvuk na:

předposlední slabice, jestliže je dlouhá přirozeně nebo polohou (laumus, laudantur);

třetí slabice od konce, jestliže je předposlední slabika krátká (ēducant)

 

Výslovnost latiny se v jednotlivých zemích nepatrně odlišuje. Např.latinsky psané jméno Cicero my čteme [cicero], Němci [kikero], Italové [čičero], Francouzi [sisero] a Angličané [siserou].

 

Předem se omlouvám, pokud jsem někde udělal chybu. Latinu jsem se nikdy neučil a čerpám jen z toho co mi nabídne internet ;-)

Přílohy:

Modlitby_latinsky.pdf

Mesni_rad_cesky_a_latinsky.pdf