Přesně rok po srpnovém vpádu ruských vojsk do Československa, došlo v Brně k protestům proti této okupaci. Tyto protesty byly násilně potlačeny. Můj otec v té době pracoval v Brně a i když se protestů aktivně neúčastnil, tak byl u toho. Před dvěma lety, když bylo výročí 40 let od této události, takto vzpomínal:

 

V dubnu 1969 se stal generálním tajemníkem KSČ Gustav Husák. Už v úvodním projevu naznačil, že situaci ve společnosti je nutno normalizovat. Byli odvolání různí funkcionáři a rostlo napětí ve společnosti. Těsně před srpnem 1969 Husák jezdil po schůzích a vyhrožoval opozici. V jednom z jeho projevů řekl: „Máme dostatek sil k udržení vedoucí úlohy KSČ a toho kdo se proti nám postaví,  smetem jak pěnu z piva!“

21.srpna 1969 někteří zaměstnanci Šmeralových závodů nedošli vůbec do práce. Pro ně výročí bylo velkým ponížením. My co jsme pracovali, drželi jsme po 12 hodině pět minut ticha k uctění památky zavražděných v roce 1968.

První zprávy o nepokojích v Brně byly od pracovníků přicházejících na odpolední směnu. Jeden můj přítel mi říkal: „Ve městě už to jede, na to jsem se těšil už od roku 1948. Dáme jim!“ Já jsem mu řekl: „Nemá to cenu, taková akce jen posílí režim a Husáka.“

Ve 14:15 jsem opustil bránu závodu a z Křenové ulice došel až před nádraží, kde se kordon příslušníků SNB snažil rozehnat lidi. Viděl jsem, jak se mladá děvčata míchají mezi zástup esenbáků ve snaze ho rozbít.  Šel jsem Masarykovou ulicí a viděl jak po dlažbě proudem teče voda. Napadlo mne, že bylo proti lidem použito vodního děla. Proti mně šli první zbití chlapci a okolo projela Volha SNB s majorem, který asi prováděl obhlídku terénu. Lidé na něj křičeli: „Vrahu! Vrahu!“

Náměstí Svobody bylo uzavřeno kordonem lidových milicí a SNB a na Masarykově ulici směrem k náměstí stály pískem naložené Pragy V3S. Nespokojení lidé se srocovali na Zelném trhu. Na Mečové ulici stál kordon příslušníků SNB a vojáků základní služby, kteří chránili konzulát SSSR před demonstranty. Uvnitř konzulátu byli příslušníci SNB. Jeden z nich mi později u piva řekl: „Měli jsme tam bedničku nábojů.“  Příslušník SNB vyzíval megafonem srocené občany, aby se rozešli. Ti na to začali zpívat hymnu, někteří při tom brečeli a já viděl slzet i jednom příslušníka SNB. Lidé potom skandovali: „Husák – Rusák!“ a na SNB a lidové milice: „Gestapo!“ Proti nim vyběhli 2 esenbáci s obušky, lidé začali ustupovat, ale po chvíli tyto příslušníky zahnali házením kamenů zpět.

Po Zelném trhu začali jezdit vojenské transportéry, snažící se rozehnat protestující. Ti po nich házeli kamení. Lidé začali znovu skandovat. Z Orlí ulice vyjelo vodní dělo, které obsluhoval nijak nekrytý příslušník SNB. Demonstrují po něm začali házet láhve z přepravek stojících před obchodem.  Vodní dělo začalo couvat  a lidé, kterým to dodalo odvahy, běželi za ním a házeli vše co bylo po ruce. Toto pronásledování pokračovalo až téměř k náměstí Svobody. Proti pronásledujícím nyní začaly padat slzné nálože a ozvala se střelba. Lidé začali ustupovat, kdy proti nim šel  milicionář se samopalem a esenbák. Ustoupili  zpět až do středu Zelného trhu, kdy převážně mladí stále usilovně házeli kameny. Esenbák se skryl za kašnu, vytáhl pistoli a střílel do vzduchu. Milicionář byl u zdi mezi Roudnickou a Mečovou ulicí, neměl se kam ukrýt a začal střílet dávkami do vzduchu. Slyšel jsem komentáře lidí, převážně mladých, že to nic, že stejně má jen slepé náboje. Milicionář potom co neměl úspěch se střelbou do vzduchu, začal střílet do dlažby. Byly vidět záblesky z kulek odražených od dlažby. Náhle střelba ustala a lidé šli ke zraněnému, který dostal odraženou kulku do nohy. Dva chlapi jej pak odnesli k lékaři. Nedaleko ode mne na střelce křičel muž. „Za toto tě pověsíme, já osobně ti dám špagát na krk!“ Milicionář i esenbák se stáhli na Masarykovu ulici a na Zelný trh začali padat slzné nálože a lidé se začali rozcházet.

Já jsem se dostal na Malinovské náměstí a pozoroval jak esenbáci brutálně napadají přihlížející občany včetně žen. Říkalo se, že to jsou esenbáci z Jihlavy. Městský rozhlas hlásil několikrát: „Naše město se stalo svědkem nezodpovědných projevů deklasovaných živlů“ a vyzýval pasivně přihlížející občany, aby se rozešli. Já šel k nádraží, kde důstojníci armády řídili dopravu a na rohu Masarykovy ulice stál tank a kordon milicionářů. Po tomto všem jsem odjel domů vlakem v 19:30.

Na 7. listopadu 1969 byla svolána manifestace k 42  výročí VŘSR. Já se byl rovněž podívat. Před a během manifestace nejezdily meziměstské autobusy s odůvodněním, aby se všichni občané mohli manifestace účastnit. Stál jsem na náměstí Svobody na rohu Kobližné ulice a sledoval jak lidé houfně odcházejí z náměstí, včetně členů KSČ. Tribuna před bankou byla plná soudruhů, včetně člena předsednictva KSČ Kempného a primátora Brna Štronera. Hlavní projev měl Kempný. Po projevu mu tleskali jen soudruzi na tribuně. Z přihlížejících mu netleskal nikdo. Říkal jsem si: „Toto na vás soudruzi platí nejvíc.“

Jan Šolc st.