Dnes v podvečer jsem šel v Brně podchodem směrem k obchodnímu domu Tesco. Když jsem se blížil k východu slyšel jsem zpěv. V podchodu byl postaven malý "stánek" , a v něm tři hudebníci zpívající křesťanské písně. Myslím, že patřili do Apoštolské církve.
Když jsem kolem procházel zpívali "Bůh nám odpouští všechny hříchy..." Osobně by mě nenapadlo se nad touto částí textu pozastavit, nicméně ihned za mou šla dvě mladá děvčata (bylo jim tak 20 až 25 let), které právě toto velice hlasitě rozesmálo. Byl to hlasitý a dalo by se i říct pohrdavý smích: "Bůh nám prej odpouští všechny hříchy..." říkala jedna druhé a opět smích.
Nevím proč, ale nějak mi toto utkvělo v paměti spolu s otázkou. Co je na tom tak rozesmálo? Proč jim odpuštění hříchů přišlo tak směšné? Dyť každé odpuštění je milost, smíření...a určitě to není něco, čím by se mělo pohrdat. Možná ten smích byl jen proto, že někdo zpíval o Bohu. Nevím.
Zkrátka mi to nějak zůstalo ležet v hlavě... Možná jsem se měl zeptat. Kdo ví, jaká by přišla nebo nepřišla odpověď ?
Komentáře
Pro člověka, který vůbec nerozumí, neslyšel a kterého možná ani nezajímá, co nebo kdo je Bůh a co nebo kdo je hřích, to směšné je. Směšné je pro něj i to, že by měl něco takového jako odpuštění hříchů Bohem potřebovat a že mu o tom, někdo zpívá. A navíc slovo hřích se podává spíš v takové té "dirty" podobě, omlouvám se, jiné než anglické slovo mě nenapadlo. Řekla bych, že se to podává jako něco přitažlivého, aspoň tak to třeba zní v písničkách, frázích, filmech. Myslím, že to pak zní asi tak absurdně jako "Hrachor Ti odpouští tu tvou lechtivou chybičku." A holky pak jdou a mrkají na sebe - óó, tak hrachor nám odpustil.... Ale to jsou takové pro nevěřícího nevědomé věci. Myslím, že když někdo nevěřící ví, že udělal něco zlýho, tak nastartuje svědomí. Ať ten člověk ví, že se tomu říká hřích a podle kolikátého přikázání, nebo ne. Kdy se někdo obrátí a dostane dar víry je mezi nebem a zemí. Bůh ví nejlíp, jestli na někoho víc zapůsobí kostel nebo nějaké setkání. Škoda že, všechny pojmy kolem víry mají dneska lidi hrozně špatně zaškatulkované.
Třeba za těmi dívkami, kterým to přišlo k smíchu šel někdo, kdo to potřeboval slyšet a otevře mu to cestu k Bohu-třeba ho tíží nějaká velká vina...
Myslím, že takhle se dá shodit každé svědectví. A to, co Ralph napsal mi připadá jako svědectví.
Jsou dvě formy evangelizace, které považuji za účinné, které mají výsedky. Je to marnotratné rozhazování primitivních projevů svého vztahu k Bohu, aby se jim 999 lidí vysmálo a jedenoho to vzalo, a trpělivý dialog s jedním dvěma lidmi, intimní a sofistikovaný, obrušovánía zápas o pravdu.
Bohužel ani v jednom z těchto způsobů řkc příliš nevyniká. Vyniká v tom mezi. Ani přesvědčené a marnotratné, ani sofitikované a systematické, ani studený, ani horký, ani ryba, ani rak.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.