Tak jako každý rok probíhají v těchto dnech ve Slavkově již tradiční vzpomínkové akce ku příležitosti výročí bitvy u Slavkova.  Nicméně, já bych zde chtěl nyní připomenout jinou akci, výstavu připomínající Napoleona, která se uskutečnila ve Slavkově již před 80 lety - v červnu 1931.  Že šlo o velmi významnou událost dokládá návštěva tehdejšího prezidenta Tomáš G. Masaryka, zástupců vlády i zástupců Francie. 

Následující dobový článek, z knihy vydané jako upomínka výstavy, podrobně popisuje vznik a realizaci celé akce, přičemž zachycuje podíl jednotlivých osob na celém díle. Možná, že vy co jste ze Slavkova, zde poznáte mezi jmenovanými někoho ze svých předků...


Napoleonská výstava                                  (v roce 1931 napsal ANTONÍN KREJČÍŘ)

Výstavy, které byly kdysi událostmi neobyčejnými, staly se v současné době něčím, bez čeho bychom si dnešní život hospodářský a kulturní těžko dovedli představiti.

Nemine roku, aby se nepořádala někde výstava rázu světového a celé množství  výstav rázu a významu teritoriálního, jimž zpravidla připadá úkol propagace určitých produktů nebo průmyslových výrobků kraje. Není tomu dávno, co výstavní horečka zachvátila zejména města malá tou měrou, že místo příznivých následků dostavovaly se zjevy chorobné, které podniky toho druhu nejen poškozovaly,  ale i diskreditovaly, takže se musilo sáhnouti k prostředkům, omezujícím v tomto směru volné podnikání.

Slavkov touto horečkou zachvácen nebyl, ač již r. 1905 měl lákavou příležitost oslavovati sté výročí bitvy tří císařů. Není se  tu také čemu diviti. Byla tehdy ještě v čerstvé paměti národopisná výstavka z  r. 1892 a město žilo ještě klidným životem spíše většího zemědělského střediska, než místa, jehož obyvatelstvo by bylo závislé na průmyslu a obchodu, kteréžto obory lidské činnosti už samy svou vnitřní povahou vedou k čilejšímu závodění a organisačnímu úsilí.

Když se však přiblížilo 125. výročí slavného vítězství Napoleonova, hospodářský vývoj Slavkovska a jeho okolí značně pokročil směrem k industrialisaci a také zemědělství zásluhou odborné hospodářské školy od r. 1895 se zmodernizovalo, takže se vytvořilo vhodné ovzduší pro realisování myšlenky krajinné výstavy, kterou v dubnu 1930 nahodil Dr. Slávek Gregor za rozhovoru s mladými nadšenci. Z nich Alois Vrabec ji přenáší do kruhů živnostenských a získává pro ni chuť, pochopení a odvahu. Odtud se myšlenka šíří do všech vrstev obyvatelstva a organisací hospodářských i politických, nabývá rychle půdy, přátel, spolupracovníků a všenárodní základny.

Je pochopitelné, že nemohla naše výstava – jako i ty jiné krajinné výstavy – vyhnouti se historické a kulturní stránce života, měla-li život města a kraje aspoň poněkud zobraziti pravdivě.

Jak tu mohla minouti postavu Napoleonovu? Jaká by byla historie života Napoleonova bez Slavkova a jaká historie Slavkova bez Napoleona?

Původně měla býti jeho postava jakousi dekorací současného Slavkova, ale sotva vstoupila z historie do zamýšleného  podniku, dala mu hned jiný zvláštní ráz. Přestala býti pouhou štafáží – oživla a stala se podmaňující silou, která vytlačila vše ostatní z rámu všednosti a maličkosti ven do šíře i do dálky.

Celá řada lidí, kteří s počátku vstupovali opatrně do podniku, jehož základna se zdála tak úzkou, pojednou pocítili se v moci jeho podmanivé síly a poslušně dali vyvstávajícímu dílu, které neslo jeho jméno, všechny své schopnosti, čas i síly – jako kdysi ti jeho vojáci... Zapomněli tu na své já, na to, co je od jiných kulturně, sociálně a politicky nebo jinak dělilo, a svorně a s láskou pracovali na díle, jehož významu s počátku nedoceňovali a tíže nepředvídali. A jako kdysi díla, která sám osobně řídil mělo i toto dílo jeho jména rychlý spád.

17. srpna 1930 sešla se ustavující valná hromada spolku  „Napoleonská výstava ve Slavkově u Brna“ v sále Spořitelny, v níž zvolen předsedou Alois Zika, místopředsedy Jan Florián, Jos. Kozlíček, Alois Menšík, Kazimír Nadymáček, a Frant. Prokeš a sedm členů výboru, jenž byl pověřen, aby další členy koptoval.

Již 2. září téhož roku ustanoveno 11 odborů a to: propagační (předseda Dr. Gregor), průmyslový (Fr. Jirka), živnostensko-průmyslový (K. Häring), hospodářský (Jaromír Pluskal), kulturní (zprvu Jos. Brauner, potom Jan Vincent), finanční (Fr. Lejsek s účetním E. Filipem a pokladníkem J. Holubem), školský (Dr. K. Mrázek), zábavní (E. Zapletal), stavebně instalační (zprvu A. Přikryl, později J. Hévr), dopravní (H. Havelka), ubytovací (J. Polcar) a tři jednatelé: Dr. Slávek Gregor, Alois Vrabec a Ant. Krejčíř. Z odborů ještě před začátkem výstavy likvidován zábavní a školský. Ostatní pak chopily se úsilně práce, při níž k zápalu a energii mladých přidružila se zkušenost i rozvaha starších členů, takže úspěšně zdolávány byly překážky, jež vyrůstaly jednak z poměrů, jednak z nepochopení a někdy i z povahových zvláštností spolupracovníků.

Zvláště propagační odbor s neúnavným Dr. Gregorem a skupinou čiperných studentů vysokoškolských vyvinul podivuhodné úsilí jemuž se podařilo získati zájem široké veřejnosti o podnikané dílo.

Před výborem stála pojednou zajímavá svým sociálním složením a překvapující počtem galerie ctitelů Velikého Korsikána ze všech koutů našeho státu, ba i z ciziny, z nichž někteří více, jiní méně byli ochotni dáti výstavě k dispozici své sbírky, sbírečky i jednotlivé památky, jež si vysoce cenili a od nichž se někteří ani na krátkou dobu nechtěli odloučiti. Bylo zapotřebí leckde dlouhého a obratného jednání a vysokých záruk, aby výstava mohla shromážditi zhruba vše, co po Napoleonovi se zachovalo na území našeho státu. Generální jednatel Dr. Gregor tu skvěle obstál v celé řadě zkoušek trpělivosti jejichž odměnou byla trojnásobně zvětšená potřeba místností, vyhlédnutých pro napoleonskou exposici, pro niž podařilo se získati od velkostatkáře Josefa Pálffyho levé křídlo historického zámku, jež dalo této části výstavy jedinečně vhodný a dokonalý rámec.

Nemalé práce a námahy dalo získání vystavovatelů v oboru živnostensko-průmyslovém, který měl poskytnouti finanční oporu celému podniku. Tu zase byl na místě druhý jednatel Al. Vrabec, jemuž se podařilo zadati výstavní plochy všechny a včas.

Řešení otázek vážných a sporných přesunulo se brzy z výboru do předsednictva, které se ukázalo sborem hybnějším a pohotovějším než mnohočlenný výbor, jehož někteří členové bydlili mimo Slavkov. Předsedové odborů se pak podle potřeby zúčastňovali schůzí předsednictva, jichž bylo 42, a konávaly se s počátku jednou týdně, později dvakrát týdně a před výstavou každý den. Odbory, které měly v mezích schváleného rozpočtu širokou pravomoc, konaly své schůze podle potřeby.

Podniku se dostávalo vzácného porozumění široké veřejnosti, zvláště když protektorátu nad ním se ujala sama vláda republiky československé. Práci vedoucích činitelů dostalo se pak ochotné podpory státních úřadů, z nichž zvláštní zmínky zasluhují zemský president Jan Černý, zemský inspektor v. š. r. Václav Komárek a okresní hejtman Dr. O. Přikryl.

K činné spolupráci se přihlásili četní slavkovští rodáci, z nichž gen. tajemník nár. demokracie Frant. Hlaváček prokázal výstavě služby neocenitelné.

A tak společnou, svornou a obětavou prací podařilo se uvésti v život dílo, které jistě dobře bude zapsáno do dějin města i kraje, dílo, které po druhé přivedlo k nám prvního presidenta našeho svobodného státu T. G. Masaryka, jehož návštěva a projev je pořadatelstvu za vykonanou práci odměnou nejvyšší.