Zprávy o zločinech komunismu nikoho nepřekvapí. Pronásledování, mučení ve věznicích, zinscenované procesy, popravy nevinných. Vyšetřovatelé komunistické Státní bezpečnosti ( STB ) neváhali přistoupit k nejhrubšímu a nejnásilnějšímu fyzickému i psychickému týrání, aby vězněné přinutili říci to, co chtějí resp. co režim chce slyšet. Přitom bylo jedno zda vyšetřovaný je muž, žena, kněz, řeholník, řeholnice.
Když člověk čte nebo v televizi slyší o osudech vyšetřovaných ( např. Milada Horáková, kněz Josef Toufar z Číhošti či věznění a odsouzení v Babickém procesu ) napadá ho otázka: Jak je možné, že místa vyšetřovatelů zastávali lidé schopní tak obrovské agrese a brutality ? Co to bylo za lidi ?
Nedávno se mi dostala do rukou kniha „Jihlava ve spárech STB“ kterou napsal PhDr. Martin Herzán. Zde autor objasňuje vznik, praktiky a činnost STB v Jihlavě, i to jak ovlivňovala životy lidí žijících v Jihlavě a okolí. Zabývá se nejen věznými a pronásledovanými a jejich svědectvími, ale i osobami samotných vyšetřovatelů.
Když jsem knihou listoval, zaujal mne následující úryvek o jednom z vyšetřovatelů, který se jmenoval Antonín Achylis:
... Antonín Achylis - narodil se 3. ledna 1923 v Kralicích, ale od narození bydlel v Třebíči. Rodiče jej nechali pokřtít v Římsko-katolické církvi. Vyučil se automechanikem, což bylo i jeho prvním zaměstnáním, poté pracoval jako řidič u potravinářského podniku. Do KSČ vstoupil 7. června 1945. V srpnu 1950 se oženil a v roce 1951 se mu narodil syn a dcera. Ve Sboru národní bezpečnosti pracoval od 15. srpna 1949 jako pracovník STB v Jihlavě. K STB původně nastoupil jako řidič a posudky na jeho osobu ani neuvažovaly o tom, že by měl někdy dosáhnout v STB zodpovědnější funkce. Jenže už po dvou měsících u STB bylo vše jinak a Antonín Achylis začal růst ve svých funkcích a vlivu. Byl dokonce vyslán na studium školy SNB a přestože po jejím skončení mu škola do kádrového posudku napsala, že má pomalejší myšlenkové pochody, je ostrý a vznětlivý ve svých projevech, nedostatečně ukázněný a nedostatečně sebekritický, přesto mu STB svěřila vysoký post vyšetřovatele. V listopadu 1949, tedy tři měsíce po svém nástupu k STB, vystoupil Antonín Achylis z katolické církve ...
... Byl nejobávanějším a nejkrutějším vyšetřovatelem jihlavské STB. V letech 1950 – 1953 prováděl i výslechy týkající se případu Babice. Brutalitu a deviace si rád vybíjel i na vyšetřovaných či vězněných ženách. Sám si pro tento účel z vlastní iniciativy vyráběl doma i mučící nástroje, včetně pověstné kožené rukavice s ostrými kovovými trny, kterou popisovalo i na vlastní kůži zakusilo mnoho z vyšetřovaných. Obzvláště oblíbeno měl bití, svazování do kozelce, píchání pod nehty a rád iniciativně vynalézal i další vlastní mučící praktiky. Byl velmi prudké povahy a neváhal tasit služební pistoli i za situací, kdy by si to ani jeho kolegové nedovolili. ...
(citováno z knihy Jihlava ve spárech STB, napsal PhDr. Martin Herzán, 2011)
V roce 1958 byl propuštěn ze služebního poměru, kvůli pletkám s vdanou soudružkou, kterou později pronásledoval a nutil k rozvodu. V roce 1968 byl pro své jednání vyšetřovatele vyloučen z KSČ a v roce 1969 opět přijat. Okresní prokurátor v tiskovém prohlášení k obvinění Antonína Achylise z dubna 1968 uvedl tento jeho citát:
„Co řekneme zde, na Státní bezpečnosti, to platí pro státní soud. Je to pouhá sehraná komedie, prokuratura ani předseda soudu nám do toho mluvit nesmí. Trest dostanete od nás a soud, ten ho jen dodatečně přečte.“
Z úryvku je vidět, že STB bylo dobře známo, jaké lidi přijímá do svých řad, a jakým lidem svěřuje funkce vyšetřovatelů a tím i moc. Pokud se na místa vyšetřovatelů vědomě dostávali lidé jako Antonín Achylis, se zřejmým sklonem k násilí a brutalitě, pak není divu, že to byl pro vězněné a vyšetřované takový teror jaký byl. Zvlášť když jim jejich pozice dávala moc a pocit beztrestnosti. Toto sice nemůže být zdaleka považováno za dostačující odpověď na otázku, proč docházelo k takovým zločinům, ale jedním z důvodů to nepochybně je.
Komentáře
Je smutné, že Druhý vatikánský koncil odmítl komunismus odsoudit, přes přání mnoha biskupů a věřících, přesto, že v té době komunismus nejhrubšího zrna řádil v mnoha zemích světa.
Milióny lidí v té době velmi trpělo pod komunismem a koncil nic, asi mu to bylo fuk. Možná měl pravdu kardinál Beran, když prohlásil, že na koncilu jsou přítomni agenti KGB.
A co v době fašizmu? Odsoudil Vatikán veřejně fašizmus?
A říká všeznalý maxmiliánrex něco o tvrdé protižidovské represi, která nastala v Holandsku, když se biskupové s podporou Pia XII. postavili v roce 1942 proi deportacím Židů?
Mě fascinují tyhle Williamsonovské nehoráznosti prýštící z nenávisti tradicionalistů vůči Druhému vatikánskému koncilu rozsévající lživé polopravdy.
Kurnik, kdo z nich umí pochopit dobu padesátých a šedesátých let...
Obdivuji blahoslaveného Jana Pavla II. s jeho razantním vystoupením proti komunistickým režimům a přerušením vatikánské východní politiky ústupků. Ale to, co bylo možné v 80. letech, nebylo možné v období vrcholící studené války v letech šedesátých, kdy stál svět na pokraji světového konfliktu.
V roce 1927 byla na index zakázaných knih dána klíčová kniha nacismu, Rosenbergerův Mýty 20. století. V roce 1928, kdy ještě nic nenasvědčovalo tomu, že Hitler bude německým kancléřem a kdy mnozí světoví politici Hitlera obdivovali, vydal Vatikán závazné prohlášení proti nacistickému rasově orientovanému antisemitismu. Němečtí biskupové před volbami r. 1931 zakázali německým katolíkům vstup do NSDAP a vůbec volit nacisty. Mnozí katolíci neposlechli, stejně jako neposlouchají dnes, přesto v jediné katolické spolkové zemi, v Bavorsku, získali nacisté zdaleka nejméně hlasů. Na biskupské konferenci ve Fuldě v březnu 1933, pak němečtí biskupové vydali prohlášení, v kterém se mimo jiné říká :"Chceme potvrdit, že odmítavý postoj Církve
vůči nacionálně socialistickému hnutí trvá dál. V té době byly již v německu tvrdé protikatolické represe, včetně poprav a nájemných vražd. Jistě by se mohlo pokračovat dál, ale hlavně chci poukázat na encykliku papeže Pia XI. , která byla psána v němčině, což bylo zcela ojedinělé, jinak byly encykliky psány latinsky. Encyklika "Mit brenender sorge" jasně namířenou proti nacismu. Encyklika vyvolala mezi nacisty zuřivost, v neděli 21. března byla přečtena z většiny německývh kazatelen. Josef Goebels má ve svém denníku zaznamenáno, : teď teprve katolíci pocítí náš pořádek. Encyklika byla zakázána, tiskárny, kde se tiskla rozmláceny. Za šíření vězení.
Píšu pomalu tak toho zatím nechám, no stejně myslím, že to stačí.
Jak je vidět tak to šlo, viz mé přízpěvky víš.
Poučte mě - Hitler byl věřící člověk. Jakou víru vyznával? Patřil do nějaké církve, nebo si věřil sám jak chtěl?
Obdivuji kardinála Berana, který se nebál upozornit na agenty KGB ovlivňující Druhý vatikánský koncil.
Hitler byl pokřtěn ý katolík, Jeho odpad od Církve pravděpodobně začal po setkání s odpadlím opatem kláštera Lambach T Hagenem. Tento kněz odešel z Církve a věnoval se Kabale a vůbe okultismu jakožto i východním náboženstvím, Pravděpodobně Hagen nauči Hitle račíst okultní symboli včetně hákového kříže
Díky
Východní nábožentství a okultismus, zvláště tajné lóže Thule, bylo Hitlerovo náboženství,. Ale bylo toho víc, včetně evoluc a ekumenismu. Hitler byl velký ekumén, podařilo se mu sjednotit všechny evangelické "církve" do jedné Říšské "církve" Proto vznikla Vyznavačská "církev" protestantů, kteří do tohoto ekumenismu nechtěli - byl tam třeba Dietrich Bonhofer.
Kde čerpáš? Máš nějaký odkaz?
Ještě bych chtěl napsat něco k tvému prvnímu komentáři. Je totiž třeba rozlišovat nacismus a fašismus. Toto míchání dvou totalitních ideologií začali po válce komunisté, kteří nemohly zkousnout to že nacismus měl přívlastek sociální a tak radši všemu říkali fašismus.
Co se týče Církve a nacismu, je výborná, opravdu výborná knížečka od R. Malého Katolíci ve stínu hákového kříže. Opravdu objektivní, nevyhýbá se kritice Církve. Opatři si jí, když si teda tykáme.
Co se týče Hitlera a jeho náboženství, vyšlo toho dost, třeba od N. G.Clarkeho - okultní kořeny nacismu, od Jana horníka výborná kniha Proč holocaust, doktor ThomasRoder/s přehlasovaným o/ napsal Muži za Hitlerem. Kdysi také vyšlo Démon z jiného světa, nevím od koho. Sice se v této knize dochází k dost zláštním názorům /Hitler byl ďábel a nikdy nezemřel/ ale o tom co Hitlera nábožensky ovlivňovalo je tam toho mnoho.
Díky za info. Za to tykání jsem rád, že ti to ale dalo :)
a von ten Adolf, von byl tuším posedlé
dnes jsme si v Praze u Paulínek koupili za šedesát korun☺ dývko Šarlatový a černý....měl by to být film o katolickém knězi, který pomáhal Židům a moc se těšíme až si ho pustíme.
Je to podle skutečných událostí, je to pěkný film, nedávno vyšla také kniha o tomto knězi.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.