Zprávy o zločinech komunismu nikoho nepřekvapí. Pronásledování, mučení ve věznicích,  zinscenované procesy, popravy nevinných. Vyšetřovatelé komunistické Státní bezpečnosti ( STB ) neváhali přistoupit k nejhrubšímu a nejnásilnějšímu fyzickému i psychickému týrání, aby vězněné přinutili říci to, co chtějí resp. co režim chce slyšet. Přitom bylo jedno zda vyšetřovaný je muž, žena, kněz, řeholník, řeholnice.

Když člověk čte nebo v televizi slyší o osudech vyšetřovaných ( např. Milada Horáková, kněz Josef Toufar z Číhošti či věznění a odsouzení v Babickém procesu ) napadá ho otázka: Jak je možné, že místa vyšetřovatelů zastávali lidé schopní tak obrovské agrese a brutality ? Co to bylo za lidi ?

Nedávno se mi dostala do rukou kniha „Jihlava ve spárech STB“ kterou napsal PhDr. Martin Herzán. Zde autor objasňuje vznik, praktiky a činnost STB v Jihlavě, i to jak ovlivňovala životy lidí žijících v Jihlavě a okolí. Zabývá se nejen věznými a pronásledovanými a jejich svědectvími, ale i osobami samotných vyšetřovatelů.

Když jsem knihou listoval, zaujal mne následující úryvek o jednom z vyšetřovatelů, který se jmenoval Antonín Achylis:

 

... Antonín Achylis -  narodil se 3. ledna 1923 v Kralicích, ale od narození bydlel v Třebíči. Rodiče jej nechali pokřtít v Římsko-katolické církvi. Vyučil se automechanikem, což bylo i jeho prvním zaměstnáním, poté pracoval jako řidič u potravinářského podniku. Do KSČ vstoupil 7. června 1945. V srpnu 1950 se oženil a v roce 1951 se mu narodil syn a dcera. Ve Sboru národní bezpečnosti pracoval od 15. srpna 1949 jako pracovník STB v Jihlavě. K STB původně nastoupil jako řidič a posudky na jeho osobu ani neuvažovaly o tom, že by měl někdy dosáhnout v STB zodpovědnější funkce. Jenže už po dvou měsících u STB bylo vše jinak a Antonín Achylis začal růst ve svých funkcích a vlivu. Byl dokonce vyslán na studium školy SNB a přestože po jejím skončení mu škola do kádrového posudku napsala, že má pomalejší myšlenkové pochody, je ostrý a vznětlivý ve svých projevech, nedostatečně ukázněný a nedostatečně sebekritický, přesto mu STB svěřila vysoký post vyšetřovatele. V listopadu 1949, tedy tři měsíce po svém nástupu k STB, vystoupil Antonín Achylis z katolické církve ...

... Byl nejobávanějším a nejkrutějším vyšetřovatelem jihlavské STB. V letech 1950 – 1953 prováděl i výslechy týkající se případu Babice. Brutalitu a deviace si rád vybíjel i na vyšetřovaných či vězněných ženách. Sám si pro tento účel z vlastní iniciativy vyráběl doma i mučící nástroje, včetně pověstné kožené rukavice s ostrými kovovými trny, kterou popisovalo i na vlastní kůži zakusilo mnoho z vyšetřovaných. Obzvláště oblíbeno měl bití, svazování do kozelce, píchání pod nehty a rád iniciativně vynalézal i další vlastní mučící praktiky. Byl velmi prudké povahy a neváhal tasit služební pistoli i za situací, kdy by si to ani jeho kolegové nedovolili. ...

(citováno z knihy Jihlava ve spárech STB, napsal PhDr. Martin Herzán, 2011)

 

V roce 1958 byl propuštěn ze služebního poměru, kvůli pletkám s vdanou soudružkou, kterou později pronásledoval a nutil k rozvodu. V roce 1968 byl pro své jednání vyšetřovatele vyloučen z KSČ a v roce 1969 opět přijat. Okresní prokurátor v tiskovém prohlášení k obvinění Antonína Achylise z dubna 1968 uvedl tento jeho citát:

„Co řekneme zde, na Státní bezpečnosti, to platí pro státní soud. Je to pouhá sehraná komedie, prokuratura ani předseda soudu nám do toho mluvit nesmí. Trest dostanete od nás a soud, ten ho jen dodatečně přečte.“    

 

Z úryvku je vidět, že STB bylo dobře známo, jaké lidi přijímá do svých řad, a jakým lidem svěřuje funkce vyšetřovatelů a tím i moc. Pokud se na místa vyšetřovatelů vědomě dostávali lidé jako Antonín Achylis, se zřejmým sklonem k násilí a brutalitě, pak není divu, že to byl pro vězněné a vyšetřované takový teror jaký byl. Zvlášť když jim jejich pozice dávala moc a pocit beztrestnosti. Toto sice nemůže být zdaleka považováno za dostačující odpověď na otázku, proč docházelo k takovým zločinům, ale jedním z důvodů to nepochybně je.