Blog u Ralfa

11. prosince 1949, třetí neděle adventní. Během kázání P. Josefa Toufara při dopolední bohoslužbě v obci Číhošť na Vysočině, se několikrát zakývá oltářní křížek a zůstane lehce nakloněn směrem ke kazatelně. Tento nevysvětlitelný úkaz se stane záminkou k zahájení  tvrdého postupu režimu vůči církvi. P. Toufar je zatčen a asi po měsíci veznění umírá na následky „výslechových metod“ příslušníků komunistické StB.

To jen velmi stručně a velmi zjednodušeně k tomu, co se stalo v Číhošti. Kdo byl  P. Josef Toufar, a jak se dostal do Číhošti ?

P. Josef Toufar

Josef Toufar se narodil 14.7.1902 v Arnolci, vesničce nedaleko od Polné. Měl 4 sourozence, bratry Bohuslava, Vladimíra a Stanislava a sestru Boženu. Jeho rodina vlastnila nemalé hospodářství a hostinec. Josef tak byl od mala zvyklý na práci na polích, s dobytkem a vůbec vše co během roku hospodaření přinášelo. Když začal chodit do první třídy, musel si vždy přivstat a nejdříve napást dobytek, a až poté mohl jít do školy. Díky hostinci a otci, jež byl starostou obce, byl od dětství svědkem vesnického dění – sousedského rokování, shod, půtek...

V roce 1908 začal chodit do první třídy arnolecké školy. Jako osmiletý žák musel překonat umrtí své matky a dva roky na to také smrt svého bratra Bohuslava, který zemřel na zápal plic. Za další dva roky pak přišlo těžké období 1. světové války.

14. července 1916 ukončil obecní školu. Na vysvědčení měl osm velmi dobrých a čtyři dobré ( tehdejší stupnice byla velmi dobrý – nedostatečný ). Jelikož bylo období války a ani doma nebyly podmínky, v dalším studiu nepokračoval a pracoval doma.

Arnolec spolu s dalšími vesnicemi patřil do farnosti Zhoř. Sem do kostela sv. Markéty se scházeli věřící z okolí. Josef Toufar zde zažil tři kněze – P. František Miča, který Jos. Toufara křtil, P. Cyril Novotný, Toufarův katecheta a po jeho smrti P. Viktor Mastný.

Jeho dětskou zálibou byla, jakoby snad předzvěst jeho budoucího kněžství, hra na kněze. Vylezl na vrbu v zahradě a odtud kázal shromážděným dětem, nebo si oblékl zástěru jako ornát a předváděl gesta kněze při proměňování, či si na pastvě zpíval latinskou liturgii, kterou znal nazpaměť.

V březnu 1922 byl odveden, ale po zjištění srdeční vady bylo jeho vojenské zařazení překvalifikováno a po splnění prezenční služby byl v září 1923 propuštěn a přeložen do zálohy. Vrátil se domů a pracoval na poli, v lese a vypomáhá doma s hospodářstvím. Dle svědectví vrstevníků a příbuzných nebyl podivínem ani samotářem, děvčata se mu líbila, rád tančil a žil ve společenství arnoleckých vrstevníků, rozuměl humoru a dokázal s kamarády spáchat nejednu lotrovinu - třeba sousedovi vynést trakař na střechu.

Cesta ke knězštví

Po smrti otce v roce 1927 a převzetí hospodářství bratrem Stanislavem se pro Josefa Toufara změnila situace. Nastoupil na hospodářskou školu v Polné, kterou však po roce opustil. O arnolecké pouti v říjnu 1927 hovoří s děkanem z Měřína P. Františkem Čermákem, kterého překvapil otázkou, co by měl dělat, aby mohl být knězem. P. Čermák později vypráví: „... Vysvětlil jsem mu, že by musel vystudovat gymnázium a po maturitě odejít studovat teologii. Chlapci se nějak rozzářily oči a prohlásil, že se tedy dá do studia. Pak už jsem ho viděl častěji a říkal, že se připravuje na zkoušku. Jeho život se proměnil. Byl ovšem živý, veselý, přitom však vytrvale zbožný. Viděl jsem jak je svým povoláním prostoupen.“

V šestadvaceti začal Josef Toufar studovat gymnázium v Německém Brodě ( Havlíčkově ). Jeho přítomnost mezi jedenácti a dvanáctiletými studenty primy zprvu vyvolala poprask, do kolektivu však zapadnul a našel zde přátele. Po problémech především s  profesorem matematiky opustil v červnu 1932 gymnázium v Brodě a v září nastoupil do sexty na gymnáziu v Chotěboři, kde v červnu 1935 ve svých téměř 33 letech složil maturitní zkoušku, čímž si otevřel cestu ke studiu kněžství, pro které si zvolil kněžský biskupský seminář v Hradci Králové. Zde mu byl záštitou příbuzný jeho matky, kanovník Antonín Hrubý a hradecký prelát Jan Brabec, rodák z Hrbova od Polné. Podporovala ho také jeho teta Julie Kutová z Jihlavy. 

Okupaci a začátek 2.svět války prožívá v hradeckém semináři. Po podjáhenském a jáhenském svěcení, přijal jáhen Josef Toufar 29.června 1940 kněžské svěcení v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové z rukou biskupa Mořice Píchy.

Jeho primiční mše proběhla 5. července 1940 ve farním chrámu sv. Markéty ve Zhoři. I když za války průvody a shromáždění nebyly povoleny, tak primiční průvod by němci povolen. Průvod začal ve vyzdobeném Toufarově domově modlitbou a krátkým obřadem, který vedl P. Viktor Mastný. Pak byly prosby u místní kaple sv. Vedelína a poté se celý průvod vydal skrz vesnici po silnici až do farního kostela ve Zhoři, kde P.Toufar sloužil primiční mši.

Zahrádka

Prvním působištěm P. Josefa Toufara se stala dnes již zaniklá ( zatopená ) obec Zahrádka, ležící na řece Želivce mezi Humpolcem a Ledčí nad Sázavou. Zde byl P.Toufar stanoven kaplanem, aby vypomohl nemocnému děkanovi Janu Schwallerovi. Farnost Zahrádka byla dosti rozsáhlým územím do kterého patřilo několik obcí (Snět, Dolní Rápotice, Šětějovice, Žibřidovice, Martinice, Blažejovice, Rachyně, Píšť, Vranice, Ježov, Horní a Dolní Paseky ), stály zde tři kostely a jedna poutní kaple – v Zahrádce chrám sv. Víta, ve Snětě kostelík sv. Petra a Pavla, v Ježově chrám sv. Lucie s dřevěnou zvonicí.

P. Toufar se zde cítil dobře a rychle navazoval přátelství s lidmi. Byl ctitelem Dona Boska a vždy velmi pomáhal sirotkům a dětem z chudých rodin. Pomáhal hmotně i finančně, přimlouval se u učitelů, doporučoval studia, zajišťoval ubytování, doučoval, připravoval na zkoušky, zval k prázdninovému pobytu na faře ... Mnohé místní kluky zapojil do ministrování. Ani v době války se nebál otevřeně kázat a stával se přirozenou autoritou. Nikdy neváhal s pomocí druhým. Když viděl lidi pracovat na poli, neměl problém se k nim přidat, či když viděl ženu tahat pytle brambor, poslal ji k dětem a pytle odnosil sám. Na práci byl z domova zvyklý, takže když mohl přičinil se.

Doba byla velmi obtížná. Německá okupace znepříjemňovala život na každém kroku, mnoho zákazů a příkazů, pronásledování, zatýkání a věznění v koncetračních táborech. P. Toufar v jednom ze svých zápisků uvádí: „Životní podmínky byly ve válce neutěšené. Mnozí keťasovali a prodávalo se za neslýchané ceny. Maximální cena pšenice byla 930 K a prodávala se za 1000-2000 K. Vejce místo 2-5 K za 10-15K ...“

P. Toufar i přes to jaká byla doba, začal organizovat a zajišťovat opravy a renovace ve farnosti...oprava kostelních oken, renovace varhan.

Na konci války zemřel děkan Jan Schwaler. Pohřben byl 24.dubna 1945 prozatím na hřbitově v Zahrádce, aby byl později dle přání přemístěn do rodiště Bystré u Poličky. Farářem v Zahrádce se po smrti děkana Schwalera stal P. Toufar.

Po válce...

Po válce je zaměstnán povláčenou obnovou. Velmi se snaží od dohledání zvonů farnosti, které byly za války odvezeny. Část se mu jich skutečně podařilo nalézt.

V září 1945 pak došlo k jeho prvnímu konfliktu s komunisty. Okresní národní výbor ( ONV ) v Ledči n. Sázavou připravoval vzpomínkovou akci, kde měla být odhalena pamětní deska za války padlým odbojářům. Akce měla proběhnout na místě tragedie v kobylím důle poblíž Zahrádky. Slavnost měla proběhnout 2. září dopoledne, zrovna v době kdy se v Zahrádce konaly dvě bohoslužby. P. Toufar žádal, aby se slavnost uskutečnila až po bohoslužbách, že průvod půjde přímo z kostela, a že rád s organizací pomůže. Neuspěl. Na slavnosti pak došlo k obrovské tragedii, když vojáci při slavnostní salvě přestřelili dráty vysokého napětí. Na místě zahynulo několik lidí a další byli těžce zraněni.

Velkým úspěchem P. Toufara bylo jeho přispění k zřízení měšťanské školy v Zahrádce. Zároveň se také přimlouval za zřízení gymnázia v Ledči nad Sázavou. I zde byl vyslyšen a 9. září 1946 bylo v Ledči otevřeno gymnázium.

Dalším jeho velkým počinem v Zahrádce bylo založení místní skupiny Sdružení katolické mládeže ( SKM ). Ve stanovách sdružení se psalo: „Spolupůsobit na vybudování křesťanského řádu sociálního, péče probuzení pravého ducha národního a vlasteneckého, podporovaného poznáváním krás, památek a krajů naší vlasti, pěstování turistiky, pořádání nedělních zájezdů a výletů.“ Stálých členů bylo 103, ale při nedělních schůzkách se na faře scházelo ke třem stovkám mladých lidí. V roce 1946 byla proti tomu založena skupina Svazu české mládeže, ale ta neměla ani dvě desítky členů.

V roce 1948, v době komunistického převratu byly v Zahrádce ustanoven Akční výbor národní fronty ( MAV NF ). Týž den se konala schůze okresního akčního výboru v Ledči za předsednictví Jaroslava Konopky. Ten zde mimo jiné navrhl „požádat diecézi v Hradci Králové, aby laskavě přeložila faráře ze Zahrádky u Ledče.“ Návrh byl jednomyslně přijat. Důvod nebyl uveden, nicméně v kronice Zahrádky bylo později uvedeno: „Jako nejzavitější hlava místní reakce řádil v obci farář Josef Toufar. Přesto, že sám byl nejdříve dělníkem a farářem se stal až kolem své třicítky, pracoval jako poslušný sluha papežův a tím si vysloužil i nucený odchod ze Zahrádky.“

Kdo byl Konopka ? V roce 1945 mu bylo 29 a pracoval jako úředník silniční správy. Odtud přes Okresní úřad v Ledči postupně vystoupal až na post příslušníka StB v Jihlavě.

Biskupská konzistoř si ohledně přeložení vzala týden čas a informovala P. Toufara, který se o tom zmínil v kázání. Jakmile se zpráva roznesla po okolí, začali vznikat petice a P. Toufarovi byla hojně vyjadřována podpora. Rozhodnutí vzešlo z jednání MAV NF v Zahrádce z 10. března 1948, kde je hlasováno 9:6 pro přeložení, kde jistý Antonín Myslík přišel s upozorněním, že dostal anonym, který mu vyhrožuje vypálením a zabitím.

Opět se zvedla podpora pro P. Toufara, přičemž i on sám se bránil u Biskupské konzistoře. Měla být svolána i menší demonstrace, která se však pod pohrůžkou věznění jejich vůdců neuskutečnila. Z důvodu anonymní výhrůžky byla věc přeložení faráře Toufara posouzena, jako závažná a bylo rozhodnuto o jeho okamžitém odchodu. 18. března přišel na biskupství dopis podepsaný Konopkou: „Navazujeme ne telefonický rozhovor předsedy OAV s p. kancléřem a sdělujeme Vám usnesení pléna OAV. Pro závažnost případu, kdy jest i vyhrožováno paličstvím a zabitím a kdy občanstvo na Zahrádecku bylo rozeštváno pobuřujícím jednáním faráře Toufara, jednomyslně se usneslo plénum OAV, aby farář Toufar byl během 24 hodin přeložen.“

Biskupství ještě protestuje u Zemského národního výboru v Praze, nicméně tlak komunistických funkcionářů v Ledči sílil a P. Toufarovi byla na Bílou sobotu 27. března 1948 Biskupskou konzistoří doporučena rezignace, kterou musel akceptovat a také ji 30. března podal. Jeho novým působištěm byla stanovena nedaleká obec Č Í H O Š Ť.

Pokračování: Číhošť -2- Věznění P. Josefa Toufara