V úterním jihomoravském vydání MF DNES vyšel článek, který upozorňuje na úbytek manželství v kraji s odkazem na data Českého statistického úřadu.

Několik informací z článku:

 

  • Zatímco před třemi lety se v Jihomoravském kraji sezdalo přes pět tisíc párů, v roce 2012 už to bylo o více než sto manželství méně.
  • V roce 2012 ukončilo své manželství na jihu Moravy celkem tři tisíce párů.
  • V roce 2012...nesezdané rodiče mělo téměř 40 procent novorozenců.
  • Data statistické ročenky si všímají i množství potratů v Jihomoravském kraji. Celkový počet se v letech 2010-2012 výrazně nelišil. Předloni byl počet potratů přes tři a půl tisíce. Jenže až dvě třetiny z tohoto čísla jsou umělá přerušení těhotenství, třeba i kvůli potřebě budovat kariéru, jedna třetina potratů pak probíhá samovolně.

Článek vyšel i na idnes a je zde:

Ani dítě není důvod ke sňatku. Na jižní Moravě klesá počet svateb

 

V tištěné verzi k vyšel ještě krátký rozhovor s p. Janem Hanákem z Bohdalic:

Podle katolického kněze Jana Hanáka, sloužícího v Bohdalicích na Vyškovsku, slibuje pár svatbou v kostele, že chce na manželství celoživotně pracovat. Na rozdíl od svateb na radnici podle něj lidé oddaní v kostele zvládnou překonávat krize.

Páry tedy berou svatbu v kostele závazněji než tu na radnici ?

Řekl bych, že lidé dnes od svateb na radnici spíš ustupují, nedávají jim totiž žádný přesah. Hodně lidí znovu objevuje hodnotu svatby v kostele, nejde totiž jen o sociálně-ekonomickou smlouvu, ale jde hlavně o mravní slib. Přibývá i lidí, kteří nejsou pokřtění, ale mají k víře nějaký vztah nebo se mnou prostě jen konzultují, jak svou svatbu pojmout, aby měla právě nějaký hlubší význam.

Myslíte si, že svazek uzavřený v kostele má i delší trvání ?

Jsem knězem přes dvanáct let. Ročně oddám okolo patnácti párů, se kterými udržuji kontakt. Z nich se rozvedly asi čtyři, víc ne. To si myslím, že je výrazně nižší procento než mezi civilními svatbami. Sňatek v kostele ale pochopitelně nezaručí, že se pár nerozvede. Ale pár vědomě předurčuje, že chce na takovém celoživotním projektu pracovat.

Dostáváte se někdy do role manželského poradce, radíte párům v krizi ?

Ano, poměrně často. Nejsem psycholog, jsem ale kněz, mou rolí je být mediátor. Řadu věcí zprostředkovávám, komunikuji, dělám vrbu. Dávám radu, nejsem ale samozřejmě ženatý a nemám děti, tudíž musím mít nadhled. Příběhů už jsem ale slyšel hodně, dá se tím inspirovat, ale vždycky je to originál.

Snažíte se párům najít vždy cestu zpátky k sobě, nebo někdy podpoříte i variantu rozvodu.

Pochopitelně se je snažím stmelovat.Stěžejní rozdíl mezi svatbou na radnici a v kostele je i v trvalosti. Většina lidí před svatbou řekne, že samozřejmě chce spolu vytrvat až do smrti. Kdybych je ale trochu přitlačil ke zdi a zeptal se, co uděláš, když ti například zahne, tak z řady lidí vypadne, že půjdou jinam. Ve slibu v kostele to tak ale není, když se něco takového stane, považujeme to za manželskou krizi, což je součást vztahu, která se musí řešit, s tím se snažím pomáhat. Jsou ale i situace, kdy už vydržet nemá smysl. I lidi, kteří se rozhodnou pro rozvod, ale určitě neodmítnu.

Jak nahlížíte na dnešní touhu po úspěchu, kariéře, změnu hodnot ve společnosti ?

Důraz na individualitu se dnes stává nezdravým, až sebestředným individualizmem. Hraje roli v jakémkoli vztahu, nejen manželském. Jsme obecně méně schopni kus sebe věnovat ve prospěch celku, třeba manželství.

 

Když jsem ten článek četl, vzpomněl jsem si na jiný článek, který vyšel asi před dvěma roky ve stejném deníku, kde se autorka postavila proti manželství a navrhla vlastní a naprosto šílený model a to tzv. manželství na dobu určitou.

Článek je zde: Manželství odzvonilo. Pojďme se brát jen na zkušební dobu

Asi o tři týdny později vyšel od stejné autorky a ve stejném deníku další článek na podobné téma a s podobným zaměřením.