Velikonoce a Vánoce jsou poslední období, kdy se ještě v trochu hojnější míře posílají pohlednice. Těch se díky mobilům, internetu i stále vyšším poštovním poplatkům, posílá čím dál méně.
Pro dnešní dobu jsou pohlednice symbolem přání k Vánocům, Velikonocům či možná pozdravu z dovolené. V minulosti však byl jejich význam větší. Byl to jeden ze způsobů komunikace, který by se dal srovnat s dnešními SMS zprávami. A zatímco dnešní esemesky dřív nebo později vymažeme, tak některé pohlednice jsou tu již desítky let i se svým obsahem.
Po dědečkovi se mi dochovala sbírka pohlednic, kde některé jsou téměř sto let staré. Tyto staré pohlednice stojí za pozornost nejen výtvarným či fotografickým provedením, ale také svým sdělením.
Listovní tajemství by se nemělo odhalovat, ale jelikož jde o opravdu staré dopisy, věřím že se nedopustím vážného prohřešku, když tu některé vzkazy ukážu ...
Vánoční pohlednice adresovaná mojí prababičce a mému dědečkovi. Poslána z Brna 22.12.1915:
Milá Mary a Jendo. Šťastné a veselé svátky a veselý nový rok Vám přeje brzký návrat manžela a vše ostatní Vaše A.Hanzlíková | Ctěná paní Marie Šolcová v Křižanovicích u Bučovic |
Pozdrav adresovaný opět prababičce od její sestry odeslaný z Milonic asi v r. 1916 :
Milá sestro ! Předně vás všechny ve spolek zdravím a přeji Všem šťastné a veselé svátky velikonoční. Snad dá Bůh, že tak za rok budou lepší svátky. Ještě jednou Tě zdraví a líbá sestra Eva. Jeničku hodně mamce namrské, aby byla hodnější. Z Bohem | Velectěná paní Marie Šolcová v Křižanovicích pp. Slavkov |
V obou pozdravech se odráží období 1. světové války. Přání návratu manžela se týká mého pradědečka, který byl za války v Rusku. Rovněž v druhém přání je připomenuta tato těžká doba. Přání je pak odlehčeno vzkazem pro dědečka, který byl tehdy malý chlapec.
Za pozornost stojí i oslovení „ctěný“ případně „velectěný“ a vůbec velmi zdvořilý a uctivý tón většiny vzkazů - to se dnes mnohdy úplně vytrácí. Stejně jako rozloučení „S Bohem“.
A ještě jeden vzkaz (jeho část) poslaný z období 1. svět války odeslaný z Vídně v roce 1915:
Milá tetičko !
Zasílám Vám taky pozdrav
se vzpomínkou na Vás. Těší
mne že jste si na mně taky
vzpomněli. Mockrát vám děkuji
za ty jablka, který jste mě poslali
po tatínku. Takovýho něco jest
tu vzácný. ...
Řada starých pohlednic nese krátké vzkazy, které bychom dnes vyřídli buď pomocí SMS, nebo nějakým internetovým „kecátkem“. Např.:
Tě pic, fuřt kamaráde. S pozdravem Petr
|
Mili příteli
Dne 9tého to jest zítra
hrajem divadlo začátek
ve 2. hodiny. Jestli mužeš
tedy přijdi. S pozdravem
Blichler Jan
Oba vzkazy byly odesláné okolo r. 1928 z Bučovic.
Další ukázka, opět z roku 1928, ukazuje, že i "vynadat" někomu se dá ve vší zdvořilosti. Pohlednici odeslala dívka z Jedovnice vojínovi ze 13. pěšího pluku / 9 polní roty v Olomouci.
Jedovnice 29/I. 28
Příteli !
Děkuji Vám za lístek,
který mě vůbec nepotěšil.
Míníteli mě tak nadále psát,
nemusíte se vůbec obtěžovat.
Nemužeteli psát sám, tak nedávejte
to psát druhému.
Na mou svatbu nemusíte být
vůbec zvědav, poněvadž na ni
nebudete.
Tím končí Blaža
A ještě jeden „zamilovaný“ vzkaz, též vojínovi, ale tentokrát ze 13. pěšího pluku v Šumperku. Adresa však byla přeškrtnuta a lístek přeposlán do Nivnice...
Milí Františku ! ! !
Přijmite ode mě srdečný pozdrav
ze stálou vzpomínkou na Vás
A zároveň vás prosím napište mi
proč jste mi na ten dopis neodepsali
napsala bych vám dřív, ale nebyla
jsem doma byla jsem v Praze
u sestřenice až po druhej vám to všechno
vypíši. Kdo miluje ten uhodne od
koho ten pozdrav je. Z Bohem
A ještě do třetice vzkaz vojákovi, tentokrát ne od dívky, ale od kamaráda, opět adresovaný 13.p.pluku v Šumperku a odeslaný z Měrovic:
Joško ! ! ! !
Předem přijmi ode mne srdečný
pozdrav a děkuji za pohled který
jsem od tebe obdržel. Co děláš jak
se máš pravda, jak no vojině.
U nás neni nic nového jen lojiza
Chalupkoviho sestra zemřela,
a mařka Benešova a Louďa Sázelu
budou mět svadbu. Ještě jednou
tě zdraví Novák Vladimir, Měrovice.
Nazdar !
Jak by podobné vzkazy mezi mladými lidmi vypadaly dnes ? A byly by vůbec podobné ? V tom prvním případě by znění bylo "poněkud" ostřejší, přímočařejší a určitě by ani v jednom případě nebylo použito vykání.
Další ukázky jsou z korespondence mezi četníky. Četníci často měnili svá působiště, která byla daleko od domova. Dědeček začínal v Jeseníkách, kde vystřídal několik působišť, byl také ve Frýdku Místku – Paskově a asi nejdéle v Lichnově u Nového Jičína a okolí... Během služby posbíral řadu pohlednic, kde si lze opět všimnout uctivého tónu, ale také například úhledného písma.
Lístek odeslaný z Terezína 16.3.33 na četnickou stanici v Loučkách u Krnova:
Odesláno z Dačic v říjnu 1935 na četnickou stanici na Červeném Vrchu u Frývaldova ( Jeseník ):
Pozdrav zasílám Vám
a myslím, že Vám bude známo, že
máme po zkouškách pro mě s
dobrým výsledkem - . Buďte tak dobří
zařiďte mi u pí Bartošové, aby mi
dala čisté ložní prádlo – a pane
Šolc zařiďte mi u pana Baburka ať
mi dne 27.10.35 pošle Bugatku k
20 h k vlaku do Kout, nezapomeňte.
Pohlednice dnes už jen těžko získají zpět svůj význam. Pomocí těch několika ukázek, se pokouším ukázat jejich "běžnost" v dobách, kdy dnešní informační technologie ještě neexistovaly. Zároveň se pokouším ukázat jejich obsah a styl, které by se daly označit za určitý "otisk doby". Zajímavá je však také grafická rozmanitost těchto starých pohlednic.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.