Na tento příběh jsem úplnou náhodou narazil v jedné knize o Jihlavě a jejím okolí v době před a v průběhu okupace němci.

Zní to až neuvěřitelně. František Navara, český středoškolský profesor fyziky a matematiky na jihlavské průmyslovce, vymyslel na svou dobu převratný způsob navádění torpéd. Svůj vynález těsně před začátkem 2. světové války s pomocí Alberta Einsteina předal americké armádě.

František Navara, který se narodil v Dačicích, vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Karlově univerzitě v Praze a působil mimo jiné na střední průmyslové škole v Jihlavě, přišel na zcela nový způsob navádění torpéd. Jeho teorie byla založena na akustickém principu, kdy torpéda měla reagovat na zvuk lodního šroubu.

 

Když Navara viděl politickou situaci v Evropě na konci 30.let a především stoupající agresi Hitlera vůči našim zemím, rozhodl se svůj objev předat armádě Spojených státu, u kterých předpokládal, že se zapojí do válečného konfliktu, jehož propuknutí bylo čím dál pravděpodobnější.

V roce 1938 odcestoval k příbuzným, kteří žili v Americe ve státě Iowa. Jelikož zde neznal žádného vědce natož někoho z úřadů USA, se kterým by se mohl spojit, kontakoval dopisem známého fyzika Alberta Einsteina, který sem uprchnul před nacismem. Postupně si takto vyměnili pět dopisů.

 

V první odpovědi ze 3.srpna 1938 Einstein Navarovi slíbil diskrétnost, a zároveň požádal o detaily jeho vynálezu s tím, že shledá-li na něm něco výjimečného, předá jej dál a sjedná setkání s patřičnou osobou.

V následujícím dopise sice projevil nad vynálezem Františka Navary určitou nejistotu, nicméně o něm dále přemýšlel a hned druhý den napsal další dopis:

 

Vážený pane!

Začínám přece jen věřit, že Vaše úsilí a nápad může být úspěšný za předpokladu, když zdrojem zvuku bude torpédovaná loď. Nové naváděcí zařízení by muselo být uvedeno do provozu časovým spínačem v době, kdy by torpédo nebylo vzdálené od svého cíle.

Použijí se dvě zvuková čidla se zesilovačem. Fázová diference obou těchto alternujících zdrojů se použije k vytvoření otáčecího pole, jehož induktivní účinek otočí podle předznamenané fázové diference rotor v jednom či opačném smyslu. tento rotor pak působí na kormidlo torpéda.

I zde přirozeně působí na čidla otřesy vyvolané samotným torpédem. Ale patrně by bylo možné docílit s velkou přesností fázové shody těchto účinků.

Pokud byste se rozhodl vydat tímto směrem, mohl byste se kdykoli na mne odvolat. Neboť já jsem přesvědčen o proveditelnosti tohoto plánu

S úctou

Einstein

 

Čtvrtý dopis dostal Navara 22. srpna 1938. Einstein v něm uznal význam jeho myšlenky a předal kontakt na Henryho Morgenthaua, který byl právníkem diplomatem a otcem soudobého ministra financí USA. V poseldím dopise z 28.srpna 1938 pak dostává od Morgenthaua doporučení pro sekretáře US NAVY.

František Navara se pak setkal s lidmi z amerického námořnictva, kterým popsal a předal svůj vynález, na základě jehož v roce 1941 došlo k vývoji akusticky naváděných torpéd. Ta byla poprvé testována v listopadu 1942 piloty letounů Swordfish.

Tato zbraň byla vysoce utajena a ani samotní piloti nevěděli co nesou. Torpédo, které neslo označení MARK XXIV a přezdívalo se mu „Fido“ bylo velmi účinnou protiponorkovou zbraní. Naváděné bylo čtyřmi hydrofony rozmístěné po 90°. Odkud přišel nejsilnější signál, tam se torpédo pomocí kormidel nasměrovalo. Během války jím mělo být zničeno 37 ponorek a další téměř dvě desítky jich bylo poškozeno.

Princip byl tak utajován, že ještě dlouho poválce nebyl znám. Navara svůj vynález předal bez nároků na jakoukoli kompenzaci, a protože se chtěl vrátit do vlasti, žádal aby ani jeho jméno v souvislosti s tímto nebylo nikde uvedeno. Uchoval si jen dopisy od Alberta Einsteina, které před smrtí předal svému synovi. Ty se později objevily v dražbě jedné známé aukční síně.

 

Příběh Františka Navary byl až donedávna neznámý, kdy na něj upozornil ve své knize Jihlavsko ve stínu říšské orlice Jiří Vybíhal