Na tento příběh jsem úplnou náhodou narazil v jedné knize o Jihlavě a jejím okolí v době před a v průběhu okupace němci.
Zní to až neuvěřitelně. František Navara, český středoškolský profesor fyziky a matematiky na jihlavské průmyslovce, vymyslel na svou dobu převratný způsob navádění torpéd. Svůj vynález těsně před začátkem 2. světové války s pomocí Alberta Einsteina předal americké armádě.
František Navara, který se narodil v Dačicích, vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Karlově univerzitě v Praze a působil mimo jiné na střední průmyslové škole v Jihlavě, přišel na zcela nový způsob navádění torpéd. Jeho teorie byla založena na akustickém principu, kdy torpéda měla reagovat na zvuk lodního šroubu.
Když Navara viděl politickou situaci v Evropě na konci 30.let a především stoupající agresi Hitlera vůči našim zemím, rozhodl se svůj objev předat armádě Spojených státu, u kterých předpokládal, že se zapojí do válečného konfliktu, jehož propuknutí bylo čím dál pravděpodobnější.
V roce 1938 odcestoval k příbuzným, kteří žili v Americe ve státě Iowa. Jelikož zde neznal žádného vědce natož někoho z úřadů USA, se kterým by se mohl spojit, kontakoval dopisem známého fyzika Alberta Einsteina, který sem uprchnul před nacismem. Postupně si takto vyměnili pět dopisů.
V první odpovědi ze 3.srpna 1938 Einstein Navarovi slíbil diskrétnost, a zároveň požádal o detaily jeho vynálezu s tím, že shledá-li na něm něco výjimečného, předá jej dál a sjedná setkání s patřičnou osobou.
V následujícím dopise sice projevil nad vynálezem Františka Navary určitou nejistotu, nicméně o něm dále přemýšlel a hned druhý den napsal další dopis:
Vážený pane!
Začínám přece jen věřit, že Vaše úsilí a nápad může být úspěšný za předpokladu, když zdrojem zvuku bude torpédovaná loď. Nové naváděcí zařízení by muselo být uvedeno do provozu časovým spínačem v době, kdy by torpédo nebylo vzdálené od svého cíle.
Použijí se dvě zvuková čidla se zesilovačem. Fázová diference obou těchto alternujících zdrojů se použije k vytvoření otáčecího pole, jehož induktivní účinek otočí podle předznamenané fázové diference rotor v jednom či opačném smyslu. tento rotor pak působí na kormidlo torpéda.
I zde přirozeně působí na čidla otřesy vyvolané samotným torpédem. Ale patrně by bylo možné docílit s velkou přesností fázové shody těchto účinků.
Pokud byste se rozhodl vydat tímto směrem, mohl byste se kdykoli na mne odvolat. Neboť já jsem přesvědčen o proveditelnosti tohoto plánu
S úctou
Einstein
Čtvrtý dopis dostal Navara 22. srpna 1938. Einstein v něm uznal význam jeho myšlenky a předal kontakt na Henryho Morgenthaua, který byl právníkem diplomatem a otcem soudobého ministra financí USA. V poseldím dopise z 28.srpna 1938 pak dostává od Morgenthaua doporučení pro sekretáře US NAVY.
František Navara se pak setkal s lidmi z amerického námořnictva, kterým popsal a předal svůj vynález, na základě jehož v roce 1941 došlo k vývoji akusticky naváděných torpéd. Ta byla poprvé testována v listopadu 1942 piloty letounů Swordfish.
Tato zbraň byla vysoce utajena a ani samotní piloti nevěděli co nesou. Torpédo, které neslo označení MARK XXIV a přezdívalo se mu „Fido“ bylo velmi účinnou protiponorkovou zbraní. Naváděné bylo čtyřmi hydrofony rozmístěné po 90°. Odkud přišel nejsilnější signál, tam se torpédo pomocí kormidel nasměrovalo. Během války jím mělo být zničeno 37 ponorek a další téměř dvě desítky jich bylo poškozeno.
Princip byl tak utajován, že ještě dlouho poválce nebyl znám. Navara svůj vynález předal bez nároků na jakoukoli kompenzaci, a protože se chtěl vrátit do vlasti, žádal aby ani jeho jméno v souvislosti s tímto nebylo nikde uvedeno. Uchoval si jen dopisy od Alberta Einsteina, které před smrtí předal svému synovi. Ty se později objevily v dražbě jedné známé aukční síně.
Příběh Františka Navary byl až donedávna neznámý, kdy na něj upozornil ve své knize Jihlavsko ve stínu říšské orlice Jiří Vybíhal
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.