Několik dní zpátky jsem četl ve Skutcích apoštolů o apoštolu Pavlovi ve městě Filippy. To místo nebo to co zněj zbylo jsem měl, v srpnu 2010, možnost navštívit, a vidět tak zbytky jeho architektury, místo kde měl být sv. Pavel vězněn i místo, kde křtil Lydii a kde jsme symbolicky obnovili svůj křest. Když jsem ty řádky o Pavlovi ve Filipech četl, začala se mi ta místa postupně vybavovat...


SKUT 16, 11 - 40

11Vypluli jsme z Troady, vydali se přímým směrem k Samothráké a příštího dne jsme dorazili do Neapole.

Trosky starověkkých Fillip

12Odtud jsme odešli do Filip, které jsou předním městem té části Makedonie a římskou kolonií. Poté, co jsme ve městě strávili několik dní,

13vyšli jsme v sobotu za město k řece, kde bylo zvykem se modlit. Posadili jsme se tam a mluvili k ženám, které se tam shromáždily.

Místo, kde byla pokřtěna první evropanka Lydie.

 

14Naslouchala nám také jedna bohabojná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel říkal,

15a tak se i s celou domácností nechala pokřtít. Potom nás prosila: „Pokud mě máte za věrnou Pánu, buďte hosty v mém domě.“ A tak nás přemluvila.

 

16Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti.

17Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!“

18Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!“ V tu chvíli byl pryč.

19Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad.

20Přivedli je k městským správcům a řekli: „Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé

21hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!“

22A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi.

23Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal.

24Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou.

 

Vězení sv. Pavla.

25Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.

26Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy.

27Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.

28Pavel však hlasitě vykřikl: „Neubližuj si! Všichni jsme tu!“

29Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena.

30Pak je vyvedl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“

31Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“

32Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma.

33(Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít.

34Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu.

35Když se rozednilo, poslali městští správci biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi!“

36Žalářník tedy Pavlovi řekl: „Správci vzkázali, že máte být propuštěni. Pojďte ven a odejděte v pokoji.“

37Pavel však odpověděl: „Zbili nás veřejně. Potom nás, římské občany, bez soudu vsadili do vězení – a teď nás chtějí vyhnat potají? To tedy ne! Ať přijdou a vyvedou nás sami!“

38Biřicové to šli vyřídit městským správcům. Když uslyšeli, že to jsou římští občané, polekali se

39a šli je prosit za odpuštění. Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město.

40Pavel a Silas tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, kde se uviděli s bratry, povzbudili je a odešli.