Na Velký pátek se pravidelně účastním křížové cesty městem Slavkovem. Vychází se vždy v devět večer od kostela a s dřevěným křížem prochází postupně celým centrem města až se opět celý průvod vrátí ke kostelu.

Večerní ztichlé město této modlitbě dodává silnou atmosféru a dobrou možnost k rozjímání a připomenutí si utrpení Krista. Letos jsem si uvědomil ještě další důvod, proč se této křížové cesty účastnit. A tím je příležitost vyjít s modlitbou i mimo kostel, jít městem a vzbudit třeba jen malou pozornost i u  někoho, kdo vůbec věřícím není.

Letos, když jsme měli zastavení na místním Palackého náměstí, procházel okolo zrovna nějaký mladý člověk v dresu hokejové Komety – zřejmě šel z některé hospody, kde sledoval zápas. Když uviděl naší skupinu ( odhadem nás mohlo být tak 70 až 90 ), tak se zastavil a začal nás nechápavě pozorovat. Z výrazu v jeho obličeji mi připadalo, že se tím co vidí spíš baví... A to až tak, že v jednu chvíli vytáhnul tablet a začal si nás natáčet a šel takto s námi přes celé náměstí až k dalšímu zastavení a celou dobu natáčel. Zřejmě si myslel, že by mu to nikdo neuvěřil.

No proč by ne. Určitě nebyl žádný důvod, proč ho peskovat nebo se na něj jakkoli zlobit. Prostě jsme zaujali jeho pozornost něčím, co on nechápal. Jednou jsem slyšel přirovnání, že to jak vidí nevěřící člověk toho, kdo je věřící a modlí se, je stejné jako když přijde hluchý, který nikdy nic neslyšel do místa, kde hraje hudba a lidé tančí. On však vidí jen to, že se všichni vlní, hopsají, skáčou a on, jelikož tu hrající hudbu nevnímá, je má jednoduše za blázny. A podobný bývá pohled nevěřících na věřící. Jednou byl u nás řemeslník a měl puštěný rozhlas, kde byl zrovna přenos mše svaté a zrovna, když se četlo podobenství o pokladu ukrytém v poli, prohodil: „To jsou hrozný řeči.“ Tady jsem si po dlouhé době vzpomněl právě na toho přirovnání.

A v tom vidím jeden z významů této křížové cesty městem, ale i jiných podobných příležitostí „vyjít ven“. Nevtíravě a tiše svědčit modlitbou, příkladem... Ten člověk co si nás natáčel tomu co vidí zjevně nerozuměl, ale určitě si tu nahrávku přehraje...jednou...dvakrát...třikrát...a třeba mu to dojde, když poněkolikáté uslyší "Klaníme se ti Ježíši a děkujeme Ti..." . A nebo ne. Třeba se k tomu vrátí nebo si na to vzpomene až někdy později. Nebo tím zaujme někoho dalšího. Možná to bude první malý krůček k jeho obrácení. Nebyl by první ani poslední, kdo se na prvních setkáních s Bohem jen „bavil“, aby pak zjistil, že na tom není vlastně nic k pobavení.

Když to vezmu do důsledku, tak vlastně i loni vzbudila tato křížová cesta něčí pozornost. Opět to bylo na náměstí, skoro na stejném místě. Byla to nějaká dvojice, která nás podobně malou chvíli z povzdálí pozorovala, přičemž jeden z této dvojice pak prohodil: „Asi jim někdo umřel.“ Dobrý postřeh. Ne ?

 

Přeji všem požehnané Velikonoce.