Čerpáno z knihy Napoleon a Slavkov, vydané u příležitosti Napoleonské výstavy ve Slavkově u Brna v roce 1931. Úryvek je přímým pokračováním článku o trampotách Damiána Hrabáčka se vzdorující Špitálkou viz. odkaz

 

...Jinou nepříjemnost měl učitel Hrbáček s Hodějicemi.

Tam byl od r. 1820 na expozituře jeho pomocník Karel Pokorný, který se tam ve dnech desítiletého jubilea svého působení oženil. Měl mu dávati třetinu školního platu a naturálie.

Hodějičtí však, když měli svého učitele, nepokládali za potřebné platit slavkovskému. Preceptor Pokorný, dokud byl svobodný, se valně o příjmy svého principála nestaral, poněvadž sám byl mezi lidmi, s nimiž brzy srostl, slušně živ, a když se oženil, bydlil u svého tchána, a tak bídy nepocítil. Teprve, když rodina vzrostla, byl by s povděkem přijal zlepšení existence, ale lidé už placení odvykli, a tak raději odešel na samostatnou školu do Kobeřic.

Nový pan preceptor bombardoval svého principála stížnostmi na skrovné živobytí. Rázný pan učitel slavkovské školy rozťal to věru šalamounsky a jednou ranou. Zavolal si milého pana preceptora a smluvil s ním smlouvu, kterou potom předložil ke schválení úřadu vrchnostenskému.

Připomíná v ní dřívější poměr Hodějic ke škole slavkovské a pokračuje:

 

Poněvadž tato obec (Hodějice) odjakživa v placení školních příspěvků velmi nepořádná jest, jak již od vzorného učitele Jiřího Myslíma poznamenáno bylo a jak již vrchnostenskému úřadu dobře známo jest, a bez stížností a mrzutostí nic nemůže býti sebráno, vidí se podepsaný nucena aby:

1. exkurentního pomocníka udržel a 2. jej ve školní službě povzbudil a nenechal čekati na tu stanovenou třetinu důchodu, ale jemu pevný plat stanovil. I dostane zmíněný pomocník od 1. října 1841 čtvrtročně 20 zlatých vídeňských, t. j. ročně 80 zlatých, a v naturáliích 10 měřic obilí; mimo to bezplatnou stravu o nedělích a svátcích, když při službách božích, jak to i povinen jest, bude vypomáhati.

Za druhé: výnos slavkovské farní školy bude i nadále veden ve výkazu příjmů – jak to také ve výkazu z roku 1828 poznamenáno jest – společně s obcemi Špitálkou a Hodějicemi, a poněvadž pomocníci školní samým učitelem ustanoveni a vydržováni jsou, proto není v žádném výkazu zmínka o hodějickém pomocníku.

Za třetí: podává se výkaz o počtu dětí ke škole způsobilých:

1831... 107

1832... 98

1833... 96

1834... 97

1835... 93

1836... 89

1837... 89

1838... 92

1839... 126

1840... 123

1841... 110

1842... 115

Z tohoto výkazu viděti, že z vykázaných dvanácti ročníků jenom pět má přes sto a sedm nad sto. Poněvadž tato obec v žádném ohledu zkracována není a požadování školních poplatků se jí dokonce dostává výhod, a přece si bezdůvodně stěžuje, je pravdě nejpodobnější – poněvadž podepsaný na hodějické dlužníky 15.12.1842 u slavného vrchnostenského úřadu si stěžoval – že toto jedinou pohnutkou jest, aby se mohla od městské farní školy osvoboditi. Slavný vrchnostenský úřade, račiž ji uklidniti a v tomto směru poučiti a k placení značných nedoplatků pohnouti.

 

Dobře to vycítil. Roku 1850 byly Hodějice skutečně brněnskou konzistoří vyškoleny.  ...