Spolu výročím sta let od vzniku Československa si připomínáme nejrůznější okamžiky, události, osobnosti či fragmenty z doby první republiky. Jedním takovým fragmentem, nebo výstižnější by bylo napsat součástí, patřící k prvorepublikovému Československu bylo četnictvo.

Už před delší dobou jsem tady na signálech zmínil, že můj dědeček byl četníkem a dal sem několik fotografií z jeho služby. Od té doby se mi podařilo dát dohromady další materiály a předměty, které ještě trochu více dávají nahlédnout do zákulisí četnické služby.

„Po vychození školy zamýšlel jsem věnovati se zemědělství a po splnění vojenské presenční služby jsem se opět k tomuto zaměstnání vrátil. Bylo to právě v letech vrcholné hospodářské krise a tu jsem teprve poznal, že malé hospodářství rodičů s nepatrným výnosem nemůže mi zajistiti slušnou existenci, zvláště když matka stala se k práci neschopnou a proto jsem se snažil nalézti výhodnější zaměstnání. V té době byl konán nábor k četnictvu a když jsem o tom z novin dověděl, podal jsem si žádost a byl jsem v roce 1931 přijat.“   Takto děda ve svých životopisech zdůvodňuje vstup k četnictvu.

Jeho služba začala na četnické škole v Těchově – Skalním Mlýně u Blanska, kde byl zařazen k četnictvu a k teoretickému výcviku jako četník na zkoušku s hodností desátník. V dubnu 1932 zde byl povýšen na závodčího a po uplynutí osmiměsíčního výcviku, v květnu 1932, zařazen v příhraničí na četnickou stanici Loučky u Krnova jako podřízený četník na zkoušku. K 1.říjnu 1932 byl v Loučkách povýšen na strážmistra. O tři roky později v červnu 1935 byl trvale odkomandován na četnickou stanici Červený Vrch v Jeseníkách. V listopadu 1936 žádal o přeložení k hospodářsko-správní službě, ale nebylo mu vyhověno s odůvodněním, že jeho žádost přišla pozdě. Poté co bylo odkomandování na Červený vrch v květnu 1937 zrušeno, vrátil se na kmenovou stanici v Loučkách, aby hned v dubnu téhož roku byl přemístěn na četnickou stanici v Paskově u Frýdku Místku. Zde byl zároveň určen členem jednotek SOS (Stráž obrany státu). S posledním dnem roku 1938 přišlo trvalé odkomandování na četnickou stanici v Bordovicích, které se hned v únoru 1939 změnilo na přemístění. Přemístěna byla záhy i samotná stanice, a to z Bordovic do sousedního Lichnova.

Ještě před přestěhováním do Lichnova musel děda řešit nepříjemnost s němci obsazujícími Československo. Potkal se s nimi v Paskově, kde byl služebně, a byla mu zabavena služební šavle a brašna s fotoaparátem a foto potřebami. Na služebně v Bordovicích bylo o tomto zabavení sepsáno v hlášení. Kupodivu se mu vše s výjimkou svačiny, která byla též v brašně, vrátilo.

V Lichnově děda započal svůj nejdelší a řekl bych, že i nejsložitější úsek své služby, trvající necelých deset let. Jeho působení v Lichnově však nechalo v naší rodině silné pouto, a ještě i dnes můj otec, který se zde narodil, s místníma lidma udržuje kontakt.

 

V roce 1941 byl děda jmenován štábním strážmistrem a v roce 1944 pak praporčíkem a zároveň ustanoven zástupcem velitele stanice v Lichnově. Po osvobození v květnu 1945 pak byl ustanoven prozatímním velitelem stanice, přičemž tady už nespadal pod četnictvo, ale pod SNB (Sbor národní bezpečnosti). K 1.9.1945 mu bylo, na základě dekretu prezidenta republiky rušícího jmenování veřejných zaměstnanců v době nesvobody, zrušeno jmenování štábním strážmistrem a praporčíkem. Nevím přesně jak toto období probíhalo, ale domnívám se, že ten dekret byl kvůli tomu, aby se eliminovali případní kolaboranti mezi státními zaměstnanci. Každopádně hned v říjnu byl znovu jmenován štábním strážmistrem a v listopadu složil služební přísahu u SNB. Na jaře 1946 absolvoval kurz pro velitele stanice a v říjnu téhož roku byl opět jmenován praporčíkem. V červnu 1948 byla stanice v Lichnově zrušena a přemístěna do nedaleké Tiché u Frenštátu. Tady už byl děda jen krátce, protože na základně vlastní žádosti byl přemístěn do Brna na stanici SNB Brno Koněvova. V dalších letech mu byl několikrát vnucován podpis dokumentu o vypořádání se v náboženské otázce – prostě aby vystoupil z církve. Nepodepsal. A tak byl někdy v roce 1955 od SNB vyhozen a šel pracovat do fabriky v Brně – Slatině.

 

Jak už jsem psal v úvodu, postupně se mi podařilo dát dohromady některé předměty a materiály, které jsou zpřístupněny ve fotogalerii. Tak jen pár poznámek k tomu co zde najdete. Fotky jsem se snažil setřídit tak, aby mapovaly četnickou službu od Skalního Mlýna až do období války. Z většiny se mi to snad podvedlo (nicméně chybu i tak vyloučit nemohu), snímky, které se mi nepodařilo nijak určit jsou pak úplně na konci. Vše je doplněno o ukázky dobových dokumentů, jako je služební legitimace, služební formuláře, poznámky, korespondence včetně dokumentu o odkomandování resp. přemístění do Bordovic či služební hlášení o zabavení věcí němci. K nahlédnutí zde dávám též pomůcky k četnické službě jako je kalendář četnictva a učební brožurky pro četnictvo.

 

Na úplný závěr několik slov ke služební legitimaci a kalendáři četnictva. Dole pod článkem je odkaz na zmiňovanou fotogalerii.

Služební legitimace se nacházela v pouzdře připomínajícím velkou peněženku přibližně formátu A5. Zde byla umístěna pod průhlednou fólií a skládala ze dvou částí, a to z velmi podrobného popisu osoby (výška, váha, barva vlasů, ale též třeba popis brady, čela, nosu či obočí) a z osobních dat (datum a místo narození, náboženství či datum vstupu k četnictvu). V době protektorátu byly všechny tyto údaje doplněny o německý překlad. Desky měly kapsy ve kterých četník nosil psací potřeby, služební knížku, různé formuláře (např. Potvrzení o zatčených či Potvrzení o domovní prohlídce), listiny se zápisy vyhlášek, případně volné listy na poznámky.

Kalendář četnictva byla pomůcka četníka, která vycházela každý rok někdy, a to od roku 1926. V podstatě to byla taková kapesní databáze nebo možná bychom dneska řekli kapesní google. První řadě zde byl roční kalendář a doplněný o hvězdářskou část, údaje o svátcích, letopočtu, pro každý den údaj o západu a východu slunce a měsíce a pro každý měsíc údaje ze stoletého kalendáře. Dále jsou zde různé tabulky např. kolková stupnice, poštovní poplatky, převody jednotek mír a vah. Další část je věnována četníkům, kteří v uplynulém roce padli ve službě, dále výpis četníků vyznamenaných a zemřelých. Zbytek a to drtivá část, řekl bych tak devět desetin brožurky je věnována soupisu členů četnictva a jeho umístění od velení začínajícího u samotného prezidenta Tomáše G. Masaryka přes kancelář presidenta, vojenské velitelství, ministerstvo až po nejmenší četnické stanice. Nechybí ani soupis příslušníků podle šarží. Následuje abecední seznam řadových četníků podle jednotlivých velitelství a následně podle jednotlivých četnických stanic. A nakonec nechybí ani seznam všech četnických stanic. Něco takového by dneska určitě neprošlo.

Foto k článku: https://www.signaly.cz/fotky/73694