Blog u Ralfa

V předchozím článku Pouť do Lurd r. 1896 konaná jsme se P. Leopoldem Kolískem, farářem v Předklášteří u Tišnova a jeho bratrem P. Františkem Kolískem, vikářem v katedrále sv. Petra a Pavla  Brně, vydali na několik dní trvající cestu vlakem do Lurd.  Nyní s oběma bratry a všemi poutníky strávíme několik dní v Lurdech konce 19. století.

Sobota 5. září 1896, první den v Lurdech 

Do Lurd dorazil vlak před šestou hodinou ranní. Všichni byli rádi, že jsou u cíle ...slovy P. Leopolda: „... Těžko říci, s jakými pocity opouštěli jsme dusné železniční vozy ... Byly to pocity zvláštního blaha.“ 

Na nádraží v Lurdech nastalo po příjezdu vlaku hemžení. Na poutníky zde čekali jednak hospitalisté – původně dobrovolníci, později cíleně zřízená organizace, která měla za úkol pečovat o nemocné poutníky přijíždějící do Lurd - a také personál a vlastníci ubytování, kteří zde vyzvedávali své nájemníky z řad poutníků. P. Leopold se svým bratrem Františkem a několik dalších poutníků bydlelo u jisté Madame Coulin, jejíž byt byl čtvrt hodiny chůze od nádraží. 

Mnozí poutníci kněží spěchali ihned po ubytování do baziliky sloužit mši, tak aby v devět hodin stihnuli společný průvod poutníků k jeskyni. Bratři Kolískové spěchali též, ale před bazilikou tentokrát upřednostnili růžencový chrám, který byl o něco blíže. Vešli do sakristie, kde dostali vše potřebné, našli si volný oltář a sloužili mši. 

V devět hodin měli poutníci sraz u sochy sv. Michala, odkud měl vyjít průvod k jeskyni. Po té co se všichni seřadili, průvod vyšel.  Vždy dva a dva. Nejdříve vůdcové pouti, pak kněží v rochetách, kněží bez rochet a potom ostatní poutníci.  Když byli všichni v jeskyni, promluvilo z kazatelny několik řečníků, přičemž české kázání měl Dr. František Kolísek. Po kázání se zpívala píseň "Tisíckrát pozdravujeme Tebe" a poté byla sloužena mše pro poutníky. 

Zbytek dopoledne využil P. Leopold k prohlídce jeskyně, kde ho velmi dojalo množství odložených berlí a holí a v jedné části jeskyně ho zaujal výklenek vyplněný dopisy s prosbami a díky, kam též jedním prosebným přispěl. 

V poledne se vrátili všichni do bytu k obědu. U paní Coulinové se sešli Slované (Moravané, Češi, Chorvati a jeden Polák)  i Němci.  P. Leopold si obzvláště pochvaloval paní Coulinovou „... Byla to vůbec  paní nad míru hodná a ochotná. K ruce měla děvče,  služebnou z lepší rodiny, které se obzvláště líbila naše řeč. Také se brzy naučila říkati: „S Pánem Bohem!“ „Pěkně vítám!“ „Děkuji!“ aj. ...“

Na čtvrtou hodinu odpolední byl určený průvod s Nejsvětější Svátostí oltářní.Ještě předtím si bratři Kolískovi zašli prohlédnout baziliku a poté se vydali k jeskyni, kde již bylo na tisíce poutníků a stovky nemocných. Odpoledne bylo určeno především pro nemocné. P. Leopold dodává: „... Jaká to směsice! Zdraví i nemocní obklopují tu trůn nebeské Matky a modlí se, modlí tak vroucně, jako snad nikde na celé světě. ...“

Ve čtyři hodiny se nemocní seřadili a byli převezeni na prostranství před růžencovým chrámem. Poté se seřadil také průvod poutníků. P. Leopold popisuje: „... Co jsme šli vepředu, měli jsme rozžaté svíce. Kněží v rochetách obklopovali kněze, nesoucího Velebnou Svátost. Tak jsme šli od jeskyně, prošli jsme  celé prostranství před chrámem růžencovým. ...“ Poté vytvořili hospitalisté kordon, kterým oddělili nemocné tak, aby kněz s Velebnou svátostí mohl ke každému přistoupit. Následně pak kněz vystoupil nad růžencový chrám a držel Velebnou Svátost obrácenou k lidu. Následovala promluva po níž se kněz v průvodu odebral do chrámu. 

P. Leopold také zmiňuje uzdravení mladé belgické dívky, která byla mezi nemocnými, jíž se zde navrátil zrak. Poutnický lékař, Dr. Schwarz, se byl na tuto událost optat k lékařské komisi, kde se mu dostalo odpovědi, že případ je přirozeným způsobem nevysvětlitelný, ale za zázrak nelze prohlásit, dokud se neprokáže, že jde o uzdravení trvalé.

Poté se už všichni rozešli do svých bytů k večeři, při níž se vedlo dlouhé vypravování a sdělování dojmů. Večer ještě všechny čekal světelný průvod od jeskyně za zpěvů lurdské písně "Slyš jaký to nad řekou...". P. Leopold neskrýval dojetí: „ ...přál bych každému ze srdce, aby mohl býti aspoň jednou přítomen tomuto velkolepému divadlu, jež jest jediné toho druhu na celém světě. Je to vítězný průvod ctitelů Mariánských, je to vítězosláva Královny Nebeské nad zlobou Jejích nepřátel ... „

Neděle 6. září 1896, druhý den v Lurdech

V neděli ráno, druhý den v Lurdech, vstávali bratři Kolískové již před 4 hodinou, aby ihned zamířili do baziliky odsloužit si mši. Po ní zašli k jeskyni pomodlit se, a také se napít zázračné vody.  V 9 hodin pak byla v růžencovém chrámě pontifikální mše svatá P. Josefa Karáska, opata praemostrátského kláštera v Nové Říši, jemuž P. Leopold  přisluhoval jako jáhen. 

Po obědě šli pod vedením P. Hoška, faráře z Líšně, prohlédnout si domek v němž se narodila Bernadetta. Zde navštívili malou nuznou světničku, kde s Bernadetta narodila.

Ve tři hodiny odpoledne se čeští poutníci shromáždili v bazilice, kde měl české kázání P. Zapletal, farář ze Žďárce na Moravě. Po něm se pak konal průvod s Nejsvětější Svátostí Oltářní, jehož se účastnili hlavně poutníci z Belgie a Francie. 

Po skončení pobožností zašli ještě bratři Kolískové na krátkou modlitbu do jeskyně. Když se vraceli domů, potkali u růžencového chrámu Jindřicha (Henriho) Lasserra, jež se stal  lurdským dějepiscem, poté co se mu po modlitbách a opláchnutí očí lurdskou vodou, navrátil zrak. P. Leopold na toto setkání vzpomíná: „Přistoupili jsme k němu a představili se. Projevili jsme radosť na tím, že jsme měli štěstí s ním mluviti. Rovněž on projevil radosť, že vidí v Lurdech poutníky až z Rakouska, a na otázku mou, zdali každý rok do Lurd putuje, přisvědčil, že ano. Lasserre činí dojem velice milý. Je mu sice 68 roků, ale z obličeje a z očí, před čtyřiatřiceti lety zázračně uzdravených sálá mu mladistvé nadšení...“ Jindřich Lassere byl jedním z autorů o jehož dílo P. Leopold později opíral při psaní své knihy o Lurdech a této pouti. 

Po večeři, se tak jako předchozí den, konal světelný průvod se zpěvy písní a společnou modlitbou růžence u jeskyně. 

Pondělí 7.září 1896, třetí den v Lurdech

Třetí den začal bratrům Kolískovým stejně, jako ten předešlý časným vstáváním, mší v bazilice a návštěvou jeskyně. 

Ráno byly pro poutníky slouženy dvě mše svaté a na desátou hodinu dopolední byla naplánovaná křížová cesta, kterou konali zvlášť Slované s zvlášť Němci, a po níž následovalo kázání, které měl P. Antonín Janda ze Švábenic. 

Od druhé hodiny odpolední měli poutníci, a zvláště ti nemocní, možnost vykonat koupel ve vodě z lurdské jeskyně. Poutníci stáli seřazení před koupelnami (piscinami), zpívali, modlili se bolestný růženec a postupně vstupovali do koupelen. Ke koupeli mohli přistoupit též zdraví, proto se rozhodl tuto možnosti využít i P. Leopold. 

Od čtvrté hodiny se pak konal obvyklý průvod s Nejsvětější Svátostí oltářní při němž byl bratr P. Leopolda, dr. František Kolísek - vikář při katedrále sv. Petra a Pavla v Brně - svědkem uzdravení ochrnuté šestnáctileté dívky Matildy Leneufové.

Úterý 8.září 1896, čtvrtý den v Lurdech

Také čtvrtý den v Lurdech začal pro bratry Kolískovi stejně jako dva předchozí. Tento den byl svátek Narození Panny Marie a do Lurd přišlo mnoho procesí pěších poutníků. Pro poutníky z Rakouska byly v jeskyni slouženy dvě mše. První měl od deváté hodiny kanovník hrabě z Lippe, a po něm opat Josef Karásek. 

Poté šli bratři Kolískovi navštívit klášter „Neposkvrněného Početí“, ležící na výšině nad jeskyní. Zde si nechali zavolat sestru, původem z Rakouska, aby je provedla klášterem, a aby mohli jejím prostřednictvím zakoupit nějaké upomínkové předměty.  Sestra skupinu nejprve zavedla do kaple, kde zrovna probíhala mše. P. Leopold dodává: „ V této kapli v lodi na epištolní straně jest soška Jezulátka, mnohými kyticemi ozdobená, a pod ní nápis: L' Infant Jésus de Praque! (Ejhle, naše Pražské  Jezulátko!) a modlitbička k němu. Byli jsme mocně dojati, když jsme tuto milou a útulnou svatyni opouštěli.“

Odpoledne se pak vydali na prohlídku města. Nejprve zamířili do domku, kde bydlela Bernadetta v době zjevení  a před odchodem do kláštera. Zde si prohlédli Bernadettinu světnici, ponechanou tak, jak byla v době jejího odchodu do kláštera.  Poté bratři zašli do diorama, zvláštní obrazárny, znázorňují smrt Bernadetty v klášteře v Nevers. Odtud pokračovali starým městem, kolem hradu a přešli na levý břeh řeky Gavy. Nakonec navštívili úřadovnu missionářů, aby zde objednali zaslaní lurdské vody do své vlasti. 

Tentokrát se neúčastnili průvodu s Nejsvětější Svátostí Oltářní, ale až pobožnosti pro poutníky z Rakouska, která byla o půl šesté v bazilice. 

Při večeři už nálada směřovala k zítřejšímu odjezdu a k cestě domů. Večer se však ještě někteří poutníci účastnili světelného průvodu, který P. Leopold sledoval pouze z balkonu svého bytu, přesto však neskrývá dojetí: „...Toho večera jakožto na svátek Narození Panny Marie, byl nejen průvod se svícemi, nýbrž také slavností osvětlení. Okraje vysoké věže basiliky, římsy u basiliky, schodiště nad růžencovým chrámem, sv. Kříž a oblouk nad sochou Panny Marie před růžencovým chrámem, - to všechno – samá lampička, a na hoře ve špici štíhlé věže basiliky zářila světelná koruna, k tomu krásně seřaděný světelný průvod, čítající mnoho tisíc poutníků se svícemi, - něco tak úchvatně  krásného jak živ jsem nejen neviděl, nýbrž ani netušil ...“ 

Středa 9.září 1896, pátý a poslední den v Lurdech

Ani poslední den v Lurdech, nevynechali bratři Kolískové svou ranní zvyklost, v podobě brzkého vstávání a odsloužení si mše v bazilice u „svého“ oltáře sv. Josefa. 

Poté se vrátili do bytu, aby se ještě před závěrečnou rozlučkovou pobožností plánovanou na jedenáctou hodinu, připravili na cestu.  Cestou k pobožnosti, ještě naposled navštívili všechny svatyně a v každé se pomodlili. Naposled zamířili do jeskyně, kde se konala pobožnost: „Na všech poutnících, kteří tu klečeli, bylo viděti mocné dojetí. Poklekli jsme a modlili se.“ 

V jedenáct hodin začalo nejprve německé kázání a po něm pak české, které měl Dr. František Kolísek, jakožto český vůdce.

Z jeskyně se všichni odebrali do bytu k obědu, poděkovali paní Coulinové a za nedlouho už na poutníky čekal před domem povoz k odvozu na nádraží. Odjezd vlaku byl naplánovaný na půl třetí hodinu odpolední, ale již ve dvě byla většina poutníků na nádraží.

Pokračování ...

Ve třetí části budeme s bratry Kolísky  cestovat z Lurd zpět domů. Zastavíme se v Paray-le-Monial, kde je chrám Božského Srdce Páně a též ve švýcarském Einsiedelnu a pouť, která trvala téměř tři týdny završíme příjezdem do Vídně. Část třetí. Cesta z Lurd