Slyšeli jste někdy koledu "Tichounce noc se skláněla" anebo "Spojme se pastýři u jeslí"? Když jsem před lety zakládal tento blog, tak jsem se o těchto koledách zmiňoval v prních článcích. Už je to skoro deset let, tak si je dovolím připomenout. 

Mamka vždycky vzpomínala, že když byla dítě, tak se u nich v kostele zpívala koleda Tichounce noc se skláněla. Nikdy jsem o ní neslyšel ani text mi nic neříkal. Až jsem jednou prolézal staré modlitební knížky, tak v jedné jsem tem text opravdu našel. Co mne překvapilo, tak byla poznámka, že tato písěň se dříve jmenovala "Chtíc aby spal". Ta modlitební knížka, která ji obsahuje se jmenuje "Cesta k věčné spáse" (Modlitby a duchovní zpěvy pro katolickou mládež na školách obecných a občanských v brněnské diecézi), sestavil ji THDr. Karel Eichler a vydána byla někdy na počátku 20.století. Asi to byl pokus o vytvoření nového textu, který přestože je velice pěkný, tak se v konkurenci s tím starým a léty zažitým textem, neujal.  A stejně je to i s tou druhou koledou "Spojme se pastýři u jeslí", která měla být novou verzí další známé koledy  "Nesem vám noviny".  

Pod zkratou J.P. se jako autor  textů pravděpodobně ukrývá. P. Jakub Pavelka

Pokud byste chtěli texty využít jako netradiční zpestření vánočních zpěvů tak jsou zde:

 

Tichounce noc se skláněla (Ukolébavka)

Slova J. P. 1908 – Nápěv u Šteyera 1683 (Chtíc, aby spal)

 

1. Tichounce noc se skláněla a nesla sen.

K Betlému šla v stáj hleděla, div zřela ten:

V jesličkách tam jest boží Syn, náš spasitel.

Vesmíru Král a Hospodin v nich lože měl.

 

2. Maria k nim se naklání, jak růže květ.

Písničkou chví mu k uspání se její ret.

Slaďounce zní té písně hlas, jak včelek roj.

Líbezný jest jak luny jas, jak svěží zdroj.

 

3. Zavříti rač již očka svá, ó Pane můj.

Nad tebou bdí hle matka tvá, jí důvěřuj.

Nahradit chce ti láskou svou, cos zanechal.

Blaženost, čest, slast nebeskou, jižs věčně plál.

 

4.  Nad slunce jest tvé slávy trůn, tam v nebesích.

K poctě tvé hlasy zlatých strun, zní ve plesích.

Andělů tam ti sloužit sbor, ždá uctivě.

Na pokyn tvůj se jejich zor, pne dychtivě.

 

5. Brvou jen svou když pokyneš, svět povstává.

Kdykoli však jen prstem hneš, zas skonává.

Po vůli tvé bouř burácí, až chví se zem.

Povelíš jen, mír navrací, se sladký všem.

 

6. Za všecko to jen jesličky, tě chovají.

Vroucně jen rty tvé matičky, tě líbají.

Snoubenec můj, stráž bedlivá dbí nad snem tvým.

Osel a vůl tě zahřívá, jen dechem svým.

 

7. Blaze ti přec, zde dokud dlíš, ač v chudobě.

Za krátký čas tě bude kříž, nést na sobě.

Srdéčko tvé žal prohlodá, žal ukrutný.

Údy tvé, ach, pak rozbodá kat urputný.

 

8. Všecko to však ti nevadí, žal ani strast.

Lásky tě žár sem přivádí, v tu bolu vlast.

Pro lidi smrt chceš podstoupit a umříti.

Mukami chceš je vykoupit a spasiti.

 

9. Posilni se snem v loktech mých, mé robátko.

O luzích sni svých v nebesích, mé poupátko.

Posilni teď se k útrapám, i k bolesti.

Ze kterých dlaň tvá milá k nám, ráj vypěstí.

 

10. Na matku svou zrak upírá, Syn předrahý.

Očička až mu zavírá, sen přeblahý.

O nebi sní, sní o kráse, zří anděly.

V jejichžto sbor spět ke spáse, nám povelí. 

 

 

Spojme se pastýři u jeslí 

Dříve: Nesem vám noviny, poslouchejte. 

přepracoval J. P.

 

1. Radostné noviny, jásavý ples.

Z betlémské krajiny zaznívá dnes.

[: Ohlasem ráje – v naše též kraje :]

- mile se snes.

 

2. Z Panny se narodil, touha všech let.

Z hříchu by obrodil nešťastný svět.

[: Ježíšek dítko – z růžičky kvítko :]

- královská snět.

 

3. Zavitý v plenčičky světů všech Pán.

Ve chlévě v jesličky matkou jest dán.

[: Dřímá tam sladce – nebeský vládce :]

- ukolebán.

 

4. Záře, aj, zaplála v půlnoční klid.

Do světa hlásala: Sám Bůh chce jít.

[: Od pekla víru – do nebes míru :]

- zavésti lid.

 

5. Snesli se andělé v betlémský luh.

Hlásali vesele v pastýřů sluch.

[: Neprodlévejte – k Betlému spějte :]

- zrodil se Bůh.

 

6. Užasnou pastýři, jako to zvěst.

Hruď se jim rozšíří, toužebná jest.

[: Neprodlévají – ve chvat se dají :]

- jemu vzdát čest.

 

7. Pokleknou u jeslí, u nichž bdí máť.

Dárky, jež přinesli, spěchají dát.

[: Ve prosté stáji – radostí štkají :]

- nedbají stád.

 

8. Také my za nimi, nemeškejme.

S písněmi hlasnými pospíchejme.

[: Dobrého Pána – z časného rána :]

- uvítejme.

 

9. Vítej nám, Ježíši, ó Bože náš!

Králi náš nejvyšší, naši hruď znáš.

[: Z dobroty svojí – lék, jenž ji zhojí :]

- pro  ni ty máš.

 

10. Prozpěvů hlaholem uvítán buď!

Lásky k nám plápolem hoří tvá hruď.

[: Snížil jsi sebe – opustils nebe :]

- bys sňal s nás trud.

 

11. Slunce tak neplane hřejivý jas.

Jako ty, Pane náš, miluješ nás.

[: Plamenem lásky – shlazuješ vrásky :]

- po všechen čas.

 

12. Děťátko překrásné, přijmi náš vděk.

Za pravdy přejasné, za duše lék.

[: Za spásy zdroje – za dary svoje:]

- po všechen věk.

 

13. Ničeho nemáme nad srdce své.

To ti dnes dáváme za dary tvé.

[: Přiviň je k sobě – v každé dej době :]

- tvoji ať jsme.

 

14. V poslední hodině ke mně se schyl.

K tvojí bych rodině připojen byl.

[: Dosáhl nebe – požíval tebe :]

- věčně tam žil.