Blog u Ralfa

Žarošice jsou starobylé poutní místo, jehož historie sahá až do dob Velké Moravy. V roce 1322 je koupila  královna Eliška Rejčka pro klášter cisterciaček, který zakládala na Starém Brně. Krátce nato darovala Žarošicím vzácnou soušku Panny Marie, která byla umístěna v poutním kostele Mezi Vinicemi. To jen v úplné kostce o nejstarší historii tohoto místa.

Do Žarošic každý rok chodíme pěší pouť ze Slavkova. Jelikož je situace taková, jaká je, tak se letos poprvé nešlo. Poprvé od roku 2004, kdy tradice této pěší pouti vznikla.   Pro ty, kdo se pouti neúčastní, nebo nejsou místní – vychází se z kostela Vzkříšení Páně ve Slavkově u Brna a jde se přes Heršpice a Jalový dvůr, kde se přidávají další poutníci, pak přes les do Zdravé Vody, údolím kolem osady Silničná a končí se v kostele sv. Anny v Žarošicích, kde je poutní mše svatá a případně nějaká pobožnost.  

Vraťme se ale do Zdravé Vody a do Silničné. 

Zdravá Voda je malá osada na kraji Ždánického lesa, která se svojí vodní kapličkou neodmyslitelně patří k poutní tradici Žarošic a je dnes vlastně jedinou památkou na původní poutní Žarošický kostel Narození Panny Marie, který stával Mezi Vinicemi v blízkosti dnešní Silničné.  Zdravá Voda je svým pramenem známa už celá staletí, přičemž jedna z tradic její původ zasazuje až do doby Cyrila a Metoděje, když říká: „sv. Cyril a Metoděj odbočili z hradské cesty, jdoucí tímto krajem, do vinohradů … konali tu misie a nedalekou studánku ke křtu slavně posvětili…“  Jiná pověst, zaznamenaná v rukopisech rajhradského kláštera, zase říká, že se na tomto místě zjevila Panna Maria zbožnému jinochovi a řekla mu, že si toto místo zvolila ke své úctě. 

Studánka je sice schovaná pod krytem v kapličce, ale pro poutníky je voda vyvedena ven potrubím, takže každý má možnost si vodu podle potřeby načepovat. Ve Zdravé Vodě u kapličky má slavkovská pěší pouť vždy zastávku, kde se počká na poutníky, kteří nemohou jít přímo ze Slavkova a doveze je sem až autobus. Poté je zde pobožnost s litaniemi. 

V kapličce si lze mimo jiné všimnout tří vitrážových oken s výjevy, které se váží k historii poutního místa. Jedno z oken připomíná nalezení Milostné sochy. Jde o jednu z legend, které se tradují v souvislosti se Žarošicemi: Když v roce 1645 obléhali v Brno Švédové, podnikali při tom loupežné výpravy po okolí. Za oběť jim padl i poutní kostel v Žarošicích, který celý i s přilehlou rezidencí vykradli a ukradli též dřevěnou sochu Panny Marie. Vše naložili na vůz a údolím přes Zdravou Vodu se vraceli k Brnu. V jednom místě se jim však vůz zaseknul a nemohli s ním hnout. Proto začali vyhazovat vše, co se jim nehodilo včetně sochy, která tak skončila pohozená v křoví. Po nějaké době šel tímto místo mládenec z nedalekého Archlebova Josef Němec. Když šel kolem místa, kde ležela socha, z místa vycházela záře a on slyšel: „Josefe, vezmi mne s sebou.“ Protože by sochu v náručí neodnesl, vrátil se domů do Archlebova, vzal putnu na sbírání hroznů a sochu v ní odnesl domů, kde ji postavil do žudra. Tam se socha rozzářila tak, že si lidé mysleli, že hoří. Ráno však byla opět pryč a Josef ji nalezl na stejném místě, jako předešlého dne. Znovu ji odnesl, ale tentokrát už do poutního kostela, kam patřila.

Ale zpět ještě ke kapličce ve Zdravé Vodě. Kdo sem přijde, nemůže přehlédnout desítky let zpustlou protější budovu na přední straně s nápisem Starobylé lázně a erbem uprostřed. Je to poslední upomínka toho, že zdejší pramen byl využíván k lázeňským účelům. 

Lázně zde byly postaveny někdy v období konce 17. až začátku 18. století a patřily řádu cisterciaček ze Starého Brna, jejichž řádu patří i dochovaný erb, který ale díky zpustlosti budovy dnes leckdo přehlédne. Lázně sloužily řádovým sestrám i veřejnosti. K lázním patřila ještě jedna patrová barokní budova na protější straně, kterou tu nechala pro ozdravné pobyty postavit abatyše starobrněnského kláštera. Zdejší lázně patřily svého času k nejznámějším na Moravě. V polovině 19. století byly, pod tehdejším názvem Rozenthal uváděny na pátém místě. Lázně byly kromě vodoléčby proslulé sázením baněk, čímž se snižoval krevní tlak a léčila se tak celá řada onemocnění a díky klidu přírody, který tu byl, se zde léčily také nervové choroby. 

Provoz lázní byl ukončen v polovině dvacátého století, kdy byla zdejší lázeňská budova přebudována na sklad a postupně zchátrala. Protější barokní budova byla v roce 2003 zbourána.

Přibližně v půli cesty ze Zdravé Vody do Žarošic je osada Silničná. S pěší poutí jí neprocházíme přímo, ale jdeme údolím pod ní a osadu vidíme vpravo od nás na kopci. Tady je v jednom místě přímo u cesty velký dřevěný kříž. My tudy většinou jen projdeme, i když by si toto místo zasloužilo pokaždé alespoň krátkou zastávku. 

Dřevěný kříž u cesty má poutníkům připomenout, že zde stával původní Žarošický poutní kostel Panny Marie. Starobylý kostel s ambity a rezidencí. Sem původně patřila socha Panny Marie, kterou zde Švédové ukradli, a kterou sem Josef Němec zase vrátil. 

A k tomuto místu se váže ještě jedna, starší, legenda o tureckém pašovi: Když v roce 1529 obléhali Turci Vídeň, podnikali přitom výpravy i na Moravu, kde loupili a pustošili. Tak se dostali i do poutního kostela Panny Marie Mezi Vinicemi. Turecký paša vjel do kostela ještě se dvěma důstojníky na koni a hlasitě se smál. Když uviděl sochu Panny Marie, začal si z ní dělat posměch a neuctivě se k ní vyjadřovat. V tu chvíli uviděl, jak soše stékají slzy. Sám se rozplakal a byl raněn slepotou.Velmi se lekl, prosil přítomného kněze, aby se za něj modlil a slíbil, že když se mu vrátí zrak, stane se křesťanem. Když byl vyučen ve víře a pokřtěn, nabyl opět zraku a usadil se nedaleko chrámu jako poustevník. Až do smrti sloužil Panně Marii a podle svého přání byl v chrámu také pochován. 

Žarošice patřily k nejnavštěvovanějším poutním místům na Moravě. V roce 1773 zde bylo napočítáno 46 procesí jenom z Moravy, další přicházely z Rakouska a ze Slovenska. Zvláště u poutníků ze Slovenska jsou Žarošice dodnes oblíbeným cílem poutí. 

Smrákat se nad poutním kostelem začalo ve druhé polovině 18. století, když v roce 1782 císař Josef II nejprve zrušil starobrněnský klášter a poté v roce 1785 zakázal poutě. 

Když přišli poutníci na každoroční pouť po svátku Narození Panny Marie, 11. září 1785, nalezli poutní kostel zavřený a na dveřích vyhlášku o zákazu poutí. Farní kostel sv. Anny však zavřený nebyl a bohoslužby se tam mohly konat. Lid tedy vniknul do kostela Panny Marie, vynesl sochu, postavil ji na nosítka, zapálil svíce a kolem osmé hodiny večerní ve slavném průvodu a za zpěvu písně „Před věky zvolena“ sochu přenesl do kostela v Žarošicích. Tato událost se každoročně připomíná večerním průvodem během hlavní pouti tzv. Zlaté soboty.

Od Silničné je to do Žarošic jen kousek. Těsně před vesnicí většinou bývá krátká zastávka, abychom se všichni sešli a do kostela pak vstoupili alespoň trochu pohromadě. 

Nejstarší zmínka o kostele sv. Anny v Žarošicích je z r. 1411. Postupně se sem přenesla duchovní správa farnosti a kostel u Silničné se stal čistě poutním. Po velkém požáru v roce 1797 musel být kostel znovu postaven, kdy k jeho obnově byl použit materiál z tou dobou již zchátralého poutního kostela a rezidence. Podobně byla obnovena i fara (část dnešní fary). Poutní kostel s rezidencí tak nadobro zaniknul. I když sám osobě zaniknul, tak použitím jeho kamene, cihel a některých částí k obnově kostela, fary i některých domů, se stal součástí samotných Žarošic. 

A tady v kostele také končívá pěší pouť ze Slavkova. Po příchodu bývá modlitba růžence, možnost svátosti smíření a celá pouť je zakončena mší svatou. Vracíme se autobusem, auty a obvykle se najde i skupinka, která se vrací pěšky.