Tu píseň, která je v kancionále pod číslem 811, zná snad každý. Kdo chodí do kostela, tak už zcela jistě někdy slyšel nebo zpíval: „Slyš jaký to nad řekou jásot a ples…“ a troufnu si říct, že notoricky známý refrén „Ave, ave, ave Maria…“ znají i ti, kdo nejsou věřící.
Málokdo však ví, že má tato píseň ještě jeden český text začínající slovy: "Kde v údolí ku řece hora má sklon". Nevím, jaká je jeho historie, ale pravděpodobně bude starší. V roce 1907 jej zpívali poutníci, kteří se vypravili na druhou českou vlakovou pouť do Lurd, kterou organizoval P. Leopold Kolísek a jeho bratři kněží. Na této pouti byl slavnostně předán votivní dar českoslovanského národa pro baziliku v Lurdech, jímž byla výzdoba jedné z kaplí, na kterou bylo národem vybráno 30 000 K (rakousko-uherských korun). Tato česká kaple byla slavnostně posvěcena 8. září 1907 olomouckým biskupem Msgr. Karlem Wisnarem a při svěcení byl přítomen i tamní tarbsko-lurdský biskup Msgr. Francois Schoefer.
Ale zpět k Lurdské písni. Text, který zpívali poutníci a který je uveden v knížce vydané po příjezdu z pouti P. Leopoldem Kolískem, je dnes téměř zapomenutý. Podařilo se mi z něho na internetu najít jen několik slok a nějaké odkazy do archivů.
Tento text má neuvěřitelných 60 slok, ve kterých je zachycen celý lurdský příběh. Hodit by se mohl jako doprovod k pouti na nějaké mariánské poutní místo, případně kdo rád zpívá mariánské písně, může si dát jen tak několik slok, případně zkusit pěvecký maraton a dát píseň celou. Ale já ho sem dávám hlavně proto, aby byl někde dostupný v celku.
K textu připojuji i sken notového zápisu s první slokou a poznámkami k nápěvu.
1. Kde v údolí ku řece hora má sklon,
všem poselství andělské zvěstuje zvon.
R: Zdrávas, zdrávas, zdrávas Maria,
zdrávas, zdrávas, zdrávas Maria!
2. Aj, Bernardu, panenku, nebeský duch –
tam ku břehu provodí v zelený luh. R: Zdrávas… atd.
3. Tu ve vzduchu šumot a v děvčeti žas, –
již tuší, že nastal jí milosti čas. R: Zdrávas… atd.
4. I spatřila na skále hvězdovou zář, -
v ní postavu velebnou, přesvatou tvář. R: Zdrávas… atd.
5. Tvář lahodou nebeskou nadchnuta jest, -
jí oblaky modravé vzdávají čest. R: Zdrávas… atd.
6. Kdo v tváři zřel úsměvu slunečný lesk, -
ten v duši své nehostí bázeň a stesk. R: Zdrávas… atd.
7. Ji rozmile zdobí šat liliový –
a prostinký světlý pás oblakový. R: Zdrávas… atd.
8. Tu v pravo, tam v levo jest růžový květ, -
tak rozkošných růží náš neviděl svět. R: Zdrávas… atd.
9. A na rukou sepjatý růženec má, -
ta Paní a Královna přemilostná. R: Zdrávas… atd.
10. Hle, Bernarda z divu se zotavuje, -
a pokorně Paní tu pozdravuje. R: Zdrávas… atd.
11. Však Paní již neviděl děvčete hled, -
řkouc: „Zítra zas!“ Postava zmizela hned. R: Zdrávas… atd.
12. Než ráno se obloha červenala, -
ta děva již Královnu vyčkávala. R: Zdrávas… atd.
13. I prosila matku svou: „Nebraňte mi; -
co oko mé vidělo, duše má ví! R: Zdrávas… atd.
14. Vždyť byla tak milá, tak přespanilá; -
jdu, abych, co žádá, si vyprosila.“ R: Zdrávas… atd.
15. Kdy letěla toužebně holubička, -
jak na nový Tábor ta prosebnička? R: Zdrávas… atd.
16. „Ó laskavá Paní, proč přišla jsi k nám? –
Rač rozkázat, prosím, co vykonat mám?“ R: Zdrávas… atd.
17. „Přijď ochotně čtrnáctkrát ke skále sem; -
přijď se svými druhy bych mluvila všem. R: Zdrávas… atd.
18. Mé rozmilé dítě, ty dneska již věz, -
že v nebi ti uchystám radostný ples.“ R: Zdrávas… atd.
19. „Ó, ty jsi tak dobrá, chci vroucně tě ctít; -
však nepřízeň světa mi nedá sem jít! R: Zdrávas… atd.
20. Že přeješ mi, z toho je mudrákův hněv; -
mou ochranou bude vždy svatý tvůj zjev.“ R: Zdrávas… atd.
21. Hned zrána šla děvečka do krásných hor, -
s ní na cestu vydal se věřících sbor. R: Zdrávas… atd.
22. Jak seraf, když poslal jej nebeský Pán, -
tak Bernarda chvátá, kde Paní má stan. R: Zdrávas… atd.
23. Dlí děva na místě utěšeném; -
snad z nebeska na zem tu přeneseném. R: Zdrávas… atd.
24. Aj, dítěti mění se nevinná tvář; -
tvář krášlí ji podivná nadzemská zář. R: Zdrávas… atd.
25. Již klečí a modlí se, Vládkyni zří, -
svit nebeský od Paní šíří se k ní. R: Zdrávas… atd.
26. Lid žasna se diví, jak zázračný svit –
se na děvě jeví, a blaží ji vid. R: Zdrávas… atd.
27. „Co je ti, má Světice?“ děvčátko dí; -
„ó dejž, ať můj sluch ten zdroj bolů tvých zví. R: Zdrávas… atd.
28. Co může tě potěšit? Zjev mi to včas?“ –
„Oh modlitba za hříšné!“ ozval se hlas. R: Zdrávas… atd.
29. „Sem v průvodech putuj můj nábožný lid –
mně vzdávej jen úctu, a hledej svůj klid! R: Zdrávas… atd.
30. Buď svědkem zde národům z mramoru chrám, -
že na tomto místě já stánek svůj mám.“ R: Zdrávas… atd.
31. Jak hluboké tajemství zjevil ten den! –
Tak přesvatě miluje Matička jen. R: Zdrávas… atd.
32. Šla Bernarda ke skále zase a zas, -
však nezřela Paní a neslyšen hlas. R: Zdrávas… atd.
33. „O laskavá Paní má, viz ten trud můj! –
Oh, nepřízeň zhubí mne! Ty při mně stůj!“ R: Zdrávas… atd.
34. „Ty dítě mé, neboj se! Zmužilá buď! –
Svět zkouší jen víru, již chová tvá hruď!“ R: Zdrávas… atd.
35. „Aj, vidím zas Paní a necítím strast; -
div, že mne hned neztráví nebeská slast! R: Zdrávas… atd.
36. O přesvatý Zjeve, ty v lásce nás měj, -
a jedno jen ještě, zač prosím, nám dej! R: Zdrávas… atd.
37. Že v pravdě jsi tuto, buď důkaz nám dán; -
tak mluví lid nevěrou v pochybnost hnán. R: Zdrávas… atd.
38. Kde nad křovím stojí ta postava tvá, -
tvou přímluvou nechť Bůh nám růžičky dá!“ R: Zdrávas… atd.
39. Tu úsměvem zaskvěla Paní se líc, -
tak jako by řekla: „O víc vám dám víc!“ R: Zdrávas… atd.
40. „Tak růže, ač krásná je, přichází v zmar; -
já mateřské srdce dám v dražší vám dar! R: Zdrávas… atd.
41. Jdi k pramenu, který se rozproudí zde;
tenť lásky mé zárukou k sobě vás zve.“ R: Zdrávas… atd.
42. Hned k šumné se řece chce panenka brát, -
však jinde jí veleno pokynem stát. R: Zdrávas… atd.
43. Tam prstem svým poslušně hrabala zem;
a pramen se objevil ku podivu všem. R: Zdrávas… atd.
44. O živá ty vodo a drahocenná! –
Již tisícům tebou slast navrácená! R: Zdrávas… atd.
45. „ O Paní ty neznámá, děvě rci své, -
kdo jsi ty, a které jméno je tvé, R: Zdrávas… atd.
46. To tajemství divné já přece-li zvím? –
A klečíc-li za to tě prositi smím?“ R: Zdrávas… atd.
47. Vždy hlasitěj děvuška přepokorná, -
tak volala v prosbě své neúmorná. R: Zdrávas… atd.
48. Již nastal den velký, kdy z přesvědčení –
zní zástupem andělské pozdravení. R: Zdrávas… atd.
49. Skví Panna se velebou obnovenou, -
kdy zjevila konečně důstojnost svou. R: Zdrávas… atd.
50. „Věz, dítě, já bez vady Počatá jsem, -
já ochranou přemocnou chci býti všem!“ R: Zdrávas…
51. Jdi, přesvatá Poslice do nebe zpět, -
rač v slzavém údolí v lásce nás mět! R: Zdrávas… atd.
52. Zde chtělas mít zástupy ctitelů svých, -
aj viz nás tu prosebné za časů zlých! R: Zdrávas… atd.
53. O sláva ti, údolí přemilostné, -
zde Matičky obydlí přeradostné. R: Zdrávas… atd.
54. Zde ve skále zázračná jeskyně tvá, -
ráj dalas nám, Královno dobrotivá! R: Zdrávas… atd.
55. Zde nikdy se pramen tvůj nezastaví, -
zde není dne, kdy tě zpěv nepozdraví! R: Zdrávas… atd.
56. O svatyně, národům vítána buď, -
zde oživuj, šlechti se všem lidem hruď. R: Zdrávas… atd.
57. Co nastal ten přeslavný radostný den, -
ctí tebe zde průvody mužův i žen. R: Zdrávas… atd.
58. Již ke trůnu cestu zná veškeren svět, -
kdo z poutníků jde sem, nerad jde zpět. R: Zdrávas… atd.
59. Kdo navštívil místo to, stokrát je blah, -
zde bezpečnou nalezl cestu svých snah. R: Zdrávas… atd.
60. O Hvězdo ty spásná, ty před námi choď, -
ty ke trůnu Božímu věrně své voď! R: Zdrávas… atd.
Komentáře
Ale vždyť to zcela zjevně nemají být čtyři sloky na jeden desátek stopadesátizdrávasového růžence (lidová zbožnost naprosto nemiluje zlomků), ale jediný - oproti běžnému šestidesátkový - růženec. Zapějete sloku, zamodlíte zdrávas.
Tak to tím více děkuji za doporučení. Myslím, že to bude pravá modlitba poutníka na dlouhou cestu. To bude skvělá pastorační aktivita. Určitě to navrhnu panu faráři k pěší pouti ze Zubří na Sv. Hostýn. Ale i tak by modlitba takového růžence nepřesáhla 90 minut modlení. Tak, jak jsem se to modlil, to bylo 35 minut.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.