Tu píseň, která je v kancionále pod číslem 811, zná snad každý.  Kdo chodí do kostela, tak už zcela jistě někdy slyšel nebo zpíval:  „Slyš jaký to nad řekou jásot a ples…“ a troufnu si říct, že notoricky známý refrén „Ave, ave, ave Maria…“ znají i ti, kdo nejsou věřící. 

Málokdo však ví, že má tato píseň ještě jeden český text začínající slovy: "Kde v údolí ku řece hora má sklon". Nevím, jaká je jeho historie, ale pravděpodobně bude starší. V roce 1907 jej zpívali poutníci, kteří se vypravili na druhou českou vlakovou pouť do Lurd, kterou organizoval P. Leopold Kolísek a jeho bratři kněží. Na této pouti byl slavnostně předán votivní dar českoslovanského národa pro baziliku v Lurdech, jímž byla výzdoba jedné z kaplí, na kterou bylo národem vybráno 30 000 K (rakousko-uherských korun). Tato česká kaple byla slavnostně posvěcena 8. září 1907 olomouckým biskupem Msgr. Karlem Wisnarem a při svěcení byl přítomen i tamní tarbsko-lurdský biskup Msgr. Francois Schoefer. 

Ale zpět k Lurdské písni. Text, který zpívali poutníci a který je uveden v knížce vydané po příjezdu z pouti P. Leopoldem Kolískem, je dnes téměř zapomenutý. Podařilo se mi z něho na internetu najít jen několik slok a nějaké odkazy do archivů. 

Tento text má neuvěřitelných 60 slok, ve kterých je zachycen celý lurdský příběh. Hodit by se mohl jako doprovod k pouti na nějaké mariánské poutní místo, případně kdo rád zpívá mariánské písně, může si dát jen tak několik slok, případně zkusit pěvecký maraton a dát píseň celou. Ale já ho sem dávám hlavně proto, aby byl někde dostupný v celku.

K textu připojuji i sken notového zápisu s první slokou a poznámkami k nápěvu. 

 

 

1. Kde v údolí ku řece hora má sklon,

všem poselství andělské zvěstuje zvon.

R: Zdrávas, zdrávas, zdrávas Maria,

zdrávas, zdrávas, zdrávas Maria!       

 

2. Aj, Bernardu, panenku, nebeský duch –

tam ku břehu provodí v zelený luh. R: Zdrávas… atd.

 

3. Tu ve vzduchu šumot a v děvčeti žas, –

již tuší, že nastal jí milosti čas. R: Zdrávas… atd.

 

4. I spatřila na skále hvězdovou zář, -

v ní postavu velebnou, přesvatou tvář. R: Zdrávas… atd.

 

5. Tvář lahodou nebeskou nadchnuta jest, -

jí oblaky modravé vzdávají čest. R: Zdrávas… atd.

 

6. Kdo v tváři zřel úsměvu slunečný lesk, -

ten v duši své nehostí bázeň a stesk. R: Zdrávas… atd.

 

7. Ji rozmile zdobí šat liliový –

a prostinký světlý pás oblakový. R: Zdrávas… atd.

 

8. Tu v pravo, tam v levo jest růžový květ, -

tak rozkošných růží náš neviděl svět. R: Zdrávas… atd.

 

9. A na rukou sepjatý růženec má, -

ta Paní a Královna přemilostná. R: Zdrávas… atd.

 

10. Hle, Bernarda z divu se zotavuje, -

a pokorně Paní tu pozdravuje. R: Zdrávas… atd.

 

11. Však Paní již neviděl děvčete hled, -

řkouc: „Zítra zas!“ Postava zmizela hned. R: Zdrávas… atd.

 

12. Než ráno se obloha červenala,  -

ta děva již Královnu vyčkávala. R: Zdrávas… atd.

 

13. I prosila matku svou: „Nebraňte mi; -

co oko mé vidělo, duše má ví! R: Zdrávas… atd.

 

14. Vždyť byla tak milá, tak přespanilá; - 

jdu, abych, co žádá, si vyprosila.“ R: Zdrávas… atd.

 

15. Kdy letěla toužebně holubička, -

jak na nový Tábor ta prosebnička? R: Zdrávas… atd.

 

16. „Ó laskavá Paní, proč přišla jsi k nám? –

Rač rozkázat, prosím, co vykonat mám?“ R: Zdrávas… atd.

 

17. „Přijď ochotně čtrnáctkrát ke skále sem; -

přijď se svými druhy bych mluvila všem. R: Zdrávas… atd.

 

18. Mé rozmilé dítě, ty dneska již věz, -

že v nebi ti uchystám radostný ples.“ R: Zdrávas… atd.

 

19. „Ó, ty jsi tak dobrá, chci vroucně tě ctít; -

však nepřízeň světa mi nedá sem jít!  R: Zdrávas… atd.

 

20. Že přeješ mi, z toho je mudrákův hněv; - 

mou ochranou bude vždy svatý tvůj zjev.“ R: Zdrávas… atd.

 

21. Hned zrána šla děvečka do krásných hor, -

s ní na cestu vydal se věřících sbor. R: Zdrávas… atd.

 

22. Jak seraf, když poslal jej nebeský Pán, -

tak Bernarda chvátá, kde Paní má stan. R: Zdrávas… atd.

 

23. Dlí děva na místě utěšeném; -

snad z nebeska na zem tu přeneseném. R: Zdrávas… atd.

 

24. Aj, dítěti mění se nevinná tvář; - 

tvář krášlí ji podivná nadzemská zář. R: Zdrávas… atd.

 

25. Již klečí a modlí se, Vládkyni zří, -

svit nebeský od Paní šíří se k ní. R: Zdrávas… atd.

 

26. Lid žasna se diví, jak zázračný svit –

se na děvě jeví, a blaží ji vid. R: Zdrávas… atd.

 

27. „Co je ti, má Světice?“ děvčátko dí; -

„ó dejž, ať můj sluch ten zdroj bolů tvých zví. R: Zdrávas… atd.

 

28. Co může tě potěšit? Zjev mi to včas?“ –

„Oh modlitba za hříšné!“ ozval se hlas. R: Zdrávas… atd.

 

29. „Sem v průvodech putuj můj nábožný lid –

mně vzdávej jen úctu, a hledej svůj klid! R: Zdrávas… atd.

 

30. Buď svědkem zde národům z mramoru chrám, -

že na tomto místě já stánek svůj mám.“ R: Zdrávas… atd.

 

31. Jak hluboké tajemství zjevil ten den! –

Tak přesvatě miluje Matička jen. R: Zdrávas… atd.

 

32. Šla Bernarda ke skále zase a zas, -

však nezřela Paní a neslyšen hlas. R: Zdrávas… atd.

 

33. „O laskavá Paní má, viz ten trud můj! –

Oh, nepřízeň zhubí mne! Ty při mně stůj!“ R: Zdrávas… atd.

 

34. „Ty dítě mé, neboj se! Zmužilá buď! –

Svět zkouší jen víru, již chová tvá hruď!“ R: Zdrávas… atd.

 

35. „Aj, vidím zas Paní a necítím strast; -

div, že mne hned neztráví nebeská slast! R: Zdrávas… atd.

 

36. O přesvatý Zjeve, ty v lásce nás měj, - 

a jedno jen ještě, zač prosím, nám dej! R: Zdrávas… atd.

 

37. Že v pravdě jsi tuto, buď důkaz nám dán; -

tak mluví lid nevěrou v pochybnost hnán. R: Zdrávas… atd.

 

38. Kde nad křovím stojí ta postava tvá, -

tvou přímluvou nechť Bůh nám růžičky dá!“ R: Zdrávas… atd.

 

39. Tu úsměvem zaskvěla Paní se líc,  -

tak jako by řekla: „O víc vám dám víc!“ R: Zdrávas… atd.

 

40. „Tak růže, ač krásná je, přichází v zmar; - 

já mateřské srdce dám v dražší vám dar! R: Zdrávas… atd.

 

41. Jdi k pramenu, který se rozproudí zde;

tenť lásky mé zárukou k sobě vás zve.“ R: Zdrávas… atd.

 

42. Hned k šumné se řece chce panenka brát, -

však jinde jí veleno pokynem stát. R: Zdrávas… atd.

 

43. Tam prstem svým poslušně hrabala zem;

a pramen se objevil ku podivu všem. R: Zdrávas… atd.

 

44. O živá ty vodo a drahocenná! –

Již tisícům tebou slast navrácená! R: Zdrávas… atd. 

 

45. „ O Paní ty neznámá, děvě rci své, -

kdo jsi ty, a které jméno je tvé, R: Zdrávas… atd.

 

46. To tajemství divné já přece-li zvím? –

A klečíc-li za to tě prositi smím?“ R: Zdrávas… atd.

 

47. Vždy hlasitěj děvuška přepokorná, -

tak volala v prosbě své neúmorná. R: Zdrávas… atd.

 

48. Již nastal den velký, kdy z přesvědčení –

zní zástupem andělské pozdravení.  R: Zdrávas… atd.

 

49. Skví Panna se velebou obnovenou, -

kdy zjevila konečně důstojnost svou. R: Zdrávas… atd.

 

50. „Věz, dítě, já bez vady Počatá jsem,  -

já ochranou přemocnou chci býti všem!“ R: Zdrávas…

 

51. Jdi, přesvatá Poslice do nebe zpět, -

rač v slzavém údolí v lásce nás mět! R: Zdrávas… atd.

 

52. Zde chtělas mít zástupy ctitelů svých, -

aj viz nás tu prosebné za časů zlých! R: Zdrávas… atd.

 

53. O sláva ti, údolí přemilostné, - 

zde Matičky obydlí přeradostné. R: Zdrávas… atd.

 

54. Zde ve skále zázračná jeskyně tvá,  -

ráj dalas nám, Královno dobrotivá! R: Zdrávas… atd.

 

55. Zde nikdy se pramen tvůj nezastaví, -

zde není dne, kdy tě zpěv nepozdraví! R: Zdrávas… atd.

 

56. O svatyně, národům vítána buď, -

zde oživuj, šlechti se všem lidem hruď.  R: Zdrávas… atd.

 

57. Co nastal ten přeslavný radostný den, -

ctí tebe zde průvody mužův i žen. R: Zdrávas… atd.

 

58. Již ke trůnu cestu zná veškeren svět, -

kdo z poutníků jde sem, nerad jde zpět. R: Zdrávas… atd.

 

59. Kdo navštívil místo to, stokrát je blah, -

zde bezpečnou nalezl cestu svých snah. R: Zdrávas… atd.

 

60. O Hvězdo ty spásná, ty před námi choď, -

ty ke trůnu Božímu věrně své voď! R: Zdrávas… atd.