Blog u Ralfa

Na začátku bylo jen pár listin s výpisy křestních a oddacích zápisů z matrik. Když jsem je začal probírat a dávat dohromady první patra rodinných kořenů, ani ve snu by mě nenapadlo, kam až se dostanu, a že ze zvědavosti se stane vlastně koníček. O svých předcích jsem věděl jen něco málo, o čem se mluvilo v rodině, a o genealogii a matrikách vůbec nic. Takže celou tu dobu, co se v tom přehrabuju, se neustále učím a zároveň zjišťuju, co už bylo dávno zapomenuto.

Matriky to nejsou strohé seznamy křtů, sňatků a úmrtních zápisů, ale dokumenty zachycující životy lidí někdy až čtyři století do minulosti. Čím déle se tomu člověk věnuje - pohybuje se v určité lokalitě a časovém období, řeší víc rodových linií, některé matriční knihy prochází doslova stránku po stránce pětkrát, desetkrát, dvacetkrát - tím více vnímá život té staré doby a hledání předků se tak do jisté míry stává výletem do minulých století. 

Když jsem před lety našel na internetu digitalizované matriky, první co jsem otevřel, byl jmenný rejstřík oddaných nejstarší matriky naší farnosti z období let 1690 až 1740. Psaný v pozdější době, běžným  psacím písmem – rejstříky neboli indexy byly povinné až od roku 1784 a ty starší měly být doplněny podle nařízení, tuším, z roku 1802.  Měly, ale zdaleka ne všude se tak skutečně stalo. Naše farnost má v tomto štěstí. 

Našel jsem pár zápisků s mým příjmením a podle údajů jsem chtěl dohledat konkrétní místo v matrice, jen tak se podívat … Otevřel jsem matriční knihu a pomyslel jsem si: „Hmmm, tak asi ne.“  Písmo sice docela úhledné, ale místy jen jakási mazanice, některé zápisy poškozené a nečitelné. Psané sice češtinou, která ale napsaná připomíná spíš polštinu. Střídající se pěkné zápisy s těmi horšími a úplně nečitelnými. Tak nějak to na mě při prvním otevření působilo. 

V ukázce je jeden z prvních oddacích zápisů, který se mi dostal do rukou, a to z 24. ledna roku 1700. Ten zápis není moc dobře skenovaný, ale když se v prohlížeči zvětší, dá se celkem dobře přečíst.  Sice tam chybí příjmení, ale jelikož jsem se k tomuto zápisu dostával přes index, tak vím, že to byla vdova po Adamu Šolcovi. Jméno Adam Šolc mám doložené, stejně jako zápis o jeho sňatku s Dorotou Kučerovou z roku 1694. Dal by se ještě dohledat úmrtní zápis, ale toto zrovna nebyl přímý předek, takže jsem tento údaj dál neřešil. Případy, kdy je zápis v matrice špatně čitelný a je potřeba hledat přes rejstřík a ověřovat dalšími zápisy, nejsou neobvyklé. 

Další období, na které jsem hned zkraje mrknul, bylo období mezi lety 1785 a 1833. Nejstarší předek, o kterém jsem v té chvíli věděl, byl pradědeček mého pradědečka narozený někdy po roce 1800. Tak mě zajímalo, kdo tu byl před ním. 

Tohle období se ukázalo jako ještě větší oříšek. V prvních chvílích jsem to vyloženě jen proletěl a skoro nic nedokázal přečíst, natož něčemu rozumět. Jen snad jménům a příjmením. Zápisy byly všechny psané německy a písmem sice pěkným, ale proto toho, kdo ho vidí poprvé, hodně nečitelným. Tzv. kurent. Tohle písmo je dost odlišné, od toho, na které jsme zvyklí a musel jsem se jím hodně dlouho prokousávat.

Tuto ukázku volím záměrně, protože je zde krom písma vidět i to, že matriční zápisy nemusejí být stroprocentní a mohou se zde vyskytovat menší chybičky i větší chyby. Když pominu drobnou nepřesnost v čísle popisném domu ženicha, kde je číslo 41 místo 42, tak v samotném zápise je ještě jedna, kdy u ženichova dědečka je chybně uvedeno křesní jméno Antonín místo Filip.  Na druhou stranu je to snad jediný zápis, kde je u tohoto jména správně uvedené místo původu Slavíkovice. 

Chybné křestní jméno se může zdát jako detail, ale když se otevře matrika Slavíkovic, tak tam je najednou příjmení Skřivánek velmi četné a nesprávné křestní jméno tak může být docela komplikací. Tady to zachránily další zápisy, a pak v té době málo používané jméno Eva. Když v některých případech zapisující jednu chybu několikrát opakuje ve více zápisech, může z toho být slušná slepá ulička.

Každopádně, dá se v tom všem zorientovat, dá se to přečíst i bez toho, aby člověk byl profesionálním historikem, dneska už si to troufnu říct. Netřeba se bát. Byť je potřeba hodně trpělivosti, času a studia. U mě zvítězila zvědavost nad pohodlností se něco učit a postupně jsem se dokázal prokousat téměř celým svým rodem. Prolezl jsem naší vesnici a její okolí, kde moje rodina žije už nejméně 350 let. Dostal jsem se do nedalekého Rousínova resp. Slavíkovic a zjistil, že mnoho mých předků pochází také z okolí Žatčan i částí dnešního Brna.  Na druhé straně rodiny jsem začal v okrese Jihlava a nakonec prozkoumal velkou část regionu mezi Třebíčí, Měřínem a Velkým Meziříčím a dostal se až hluboko do 17. století. Musím říct, že to byla dobrodružná cesta – nebo vlastně pořád je, protože mi stále zůstává dost bílých míst, kde jsem se zarazil „jen“ na přelomu 18. a 19. století. 

Rozcestník digitalizovaných matrik pro jednotlivé kraje

Na závěr ještě několik ukázek zápisů z různých období už jen bez komentáře: